FOCUS ON

Osad

• 
  Česká architektura neexistuje, říká výrobce oken. Sám stojí za nominovaným projektem 26.09.2026 30min

  Objevil se ve výběru Forbes 30 pod 30, rozvíjí stoletou rodinnou firmu a stojí za projektem Spoj, který získal nominaci na Českou cenu za architekturu 2026. Jakub Janošík v pořadu Next Stop Jana Klašky na platformě FocusOn popisuje, jak se rodinný podnik proměnil z výrobce klasických eurooken ve firmu zaměřenou na design, minimalismus a unikátní řešení pro náročné stavby.V rozhovoru vysvětluje, proč se rozhodli opustit produkty, které firmu živily, jak magnety umožňují posouvat konstrukce o hmotnosti až jedné tuny a co obnáší instalace jedenáctimetrových skel. Přibližuje také projekt Spoj, svůj pohled na identitu české architektury i plány nabídnout designová okna pro běžnější domy.Jakub Janošík, okna Janošík, designová okna, dřevěná okna, minimalistická okna, rodinná firma, česká architektura, design, projekt Spoj, Česká cena za architekturu, Valašsko, Next Stop, Jan Klaška, FocusOn🎥 ODEBÍREJTE ROZHOVORY FOCUSON NA YOUTUBE: youtube.com/@focusonczSledujte nás na Facebooku: facebook.com/focusonczJsme také na Instagramu: instagram.com/focuson_czPropojte se s námi na LinkedInu: linkedin.com/company/focusonczPoslouchejte nás na Spotify: FOCUS ONNajdete nás také na Apple Podcasts: FOCUS ONDalší rozhovory a články najdete na: www.focuson.cz
• 
  AI nás nezničí, ale zachrání, věří Filip Dřímalka 25.09.2026 22min

  Může umělá inteligence ohrozit lidstvo a jakou cenu za její rozvoj zaplatí příroda? Filip Dřímalka v pořadu Inside Tech na FocusOn ve speciálu z Cerna.AI Festivalu mluví o rizicích AI i o tom, proč považuje celosvětové zastavení jejího vývoje za nereálné. Upozorňuje přitom na rozdíl, který vzniká už dnes: jedni s AI stavějí vlastní systémy, druzí ji používají jen jako chytřejší vyhledávač.Debatu o budoucnosti umělé inteligence provázejí obavy z rostoucí spotřeby energie i z možného ohrožení lidstva. Dřímalka krátkodobé negativní dopady připouští, do budoucna ale zůstává optimistický. „Z dlouhodobého hlediska si myslím, že inovace jsou jednou z nejdůležitějších cest, jak zajistit, abychom tady jako lidstvo vydrželi co nejdéle,“ říká.Regulaci potřebujeme. Zpomalí ale celý svět?Mnoho lidí včetně vývojářů se obává rychlého vývoje AI a ptá se, zda by nebylo rozumné přibrzdit. Moderátor v rozhovoru zmiňuje i výzkumníka z Anthropicu, který podle jeho slov kvůli obavám z možného ohrožení lidstva podal výpověď.Modely jsou stále výkonnější a s jejich rostoucími možnostmi přicházejí i otázky, k čemu všemu mohou být využity či zneužity. Dřímalka považuje volání po zpomalení za pochopitelné. „Je to pochopitelný krok, protože nejlepší modely jsou tak výkonné, že mohou pro dobré lidi udělat spoustu dobrého, ale pro lidi, kteří nemají úplně správné úmysly, udělat spoustu škodlivého. Určitá forma regulace je zapotřebí,“ konstatuje. Problém ovšem vidí v tom, jak případná omezení uskutečnit v prostředí, kde spolu soupeří různé firmy a země.„Představa, že teď najednou všichni zpomalí nebo zastaví vývoj, je podle mě absolutně nerealistická,“ upozorňuje. Debata se proto podle něj musí zabývat také proveditelností navrhovaných opatření. Sám doporučuje vnímat rizika a současně se soustředit na to, co může člověk ovlivnit.Dva světy vznikají už dnesDřímalka připomíná předpověď spoluzakladatele Anthropicu Jacka Clarka, podle něhož se lidé používající špičkové modely AI budou v létě 2026 cítit, jako by oproti ostatním žili v paralelním světě. Podobné rozdělení podle Dřímalky už nastalo. Popisuje ho jako bifurkaci, tedy rozvětvení podobné řece, která se rozdělí do dvou proudů.„Jsou lidé, kteří dnes pracují s agenty, stavějí systémy a dělají neuvěřitelné věci. Vedle toho jsou lidé, kteří to stále používají jako chytřejší Google,“ říká. Rozdíly vidí při pohovorech i při jednáních s vedením společností. Podle něj budou přibývat také situace, kdy pokročilí uživatelé nebudou chtít spolupracovat s lidmi, kteří AI nepoužívají. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč podle Dřímalky evropské AI firmy obtížně dohánějí náskok předních světových hráčů?Jaké konkrétní výsledky práce s AI chce při náboru vidět místo životopisu?Jak ve firmě oddělit ověřené informace od zastaralých podkladů, ze kterých by AI mohla čerpat?Co se změnilo v aktualizovaném vydání jeho knihy a které principy podle něj stále platí?Které dvě dovednosti doporučuje dětem a studentům, aby je změny spojené s AI nezaskočily?
• 
  Nehledají truhly zlata, ale českou historii. Čeští potápěči loví příběhy vraků 24.09.2026 37min

  Ve 122 metrech pod hladinou objevili italský křižník, ke kterému se téměř století nikdo nedostal. Za podobnými výpravami jsou přístroje za stovky tisíc, práce historiků i peníze samotných potápěčů. Technický potápěč Zdeněk Partyngl v pořadu Přežít na FocusOn vypráví, jak jeho tým hledá vraky spojené s českou historií, proč používá domácí techniku a jakou cenu může mít chyba při návratu na hladinu.Partynglův tým funguje od roku 2005 a propojuje technické potápěče s historiky. Na expedice obvykle vyráží šest až osm potápěčů, doprovod a historik. Pro většinu účastníků je potápění zároveň zaměstnáním, pracují jako instruktoři. Výpravy však vyžadují i vlastní peníze. ,,Částečně máme expedice kryté od sponzorů, které seženeme. Samozřejmě to není pokryté ze sta procent, částečně si expedice hradíme sami,'' vysvětluje Partyngl.Výsledkem přibližně dvaceti let práce jsou také čtyři dokumentární filmy. Zachycují příběhy potopených lodí i českých kapitánů na rakousko-uherských ponorkách. Jeden z nich se věnuje objevu, který Partyngl řadí nad ostatní. ,,Největší úspěch, který jsme za těch dvacet let zaznamenali, bylo nalezení italského křižníku Garibaldi u Dubrovníku,'' říká.Význam nálezu podle něj spočíval také v tom, o jakou loď šlo. ,,Byla to tak významná loď, byl to vlajkový křižník italského námořnictva. A shodou okolností ho potopil Rudolf Singule z Brna,'' vysvětluje další propojení s českou historií. Tým se k vraku dostal až téměř století po jeho potopení. ,,V hloubce 122 metrů jsme k tomu vraku poprvé sestoupili po téměř sto letech,'' vzpomíná.Objev však provázela tragédie. ,,Bohužel nám tam zemřel kamarád, Honza Otýs,'' říká Partyngl. Na moderátorovu otázku, co se stalo, odpovídá: ,,V devadesáti metrech zástava srdce. Měl ale neléčenou kardiomyopatii a nevěděl o tom.'' Stovky tisíc za přístroj, který vrací dechNeprozkoumané vraky často leží v hloubkách přesahujících 50 metrů, kam se podle Partyngla běžný sportovní potápěč nedostane. Takové ponory vyžadují speciální dýchací směsi s heliem i odpovídající vybavení. Jeho tým využívá rebreathery české značky Divesoft, které vydechovaný plyn recyklují, odstraňují z něj oxid uhličitý a doplňují spotřebovaný kyslík. ,,Tady se bavíme o stovkách tisíc, protože rebreather je poměrně drahá záležitost,'' říká o pořizovací ceně.Vedle investice je nutné počítat s pravidelnou kontrolou každé dva roky, výměnou některých součástí a pečlivou údržbou před ponorem i po něm. Výhodou je podle Partyngla větší časová rezerva při komplikacích. ,,V těch extrémních hloubkách máme daleko víc času na vyřešení nějakého problému,'' vysvětluje. S klasickými lahvemi mohou kvůli vysoké spotřebě plynu zbývat jen minuty, přičemž stres a zrychlené dýchání situaci dále zhoršují. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak dopadlo hledání lahve s údajnými nevydanými texty spisovatele Remarqua?Podle čeho potápěči určují totožnost neznámé válečné lodi?Jak systém cedulek pomáhá hlídat, kolik potápěčů ještě zůstává u vraku?Proč je při průniku do útrob potopené lodi důležitá vodicí šňůra?Jak Partyngl popisuje potápění s velkým bílým žralokem?
• 
  Senioři, mámy i sportovci mu věří, teď míří i do dm. Konopný Táta plánuje obrat 120 milionů 23.09.2026 20min

  Konopí už dávno není jen synonymem pro něco nelegálního. Pro Jiřího Nutila, zakladatele značky Konopný Táta, se stalo základem podnikání, které během deseti let vyrostlo ze suterénu kulturního domu do vlastní továrny. Firma začínala s ročním obratem 60 tisíc korun, dnes zaměstnává přibližně 20 lidí při tržbách 86 milionů za minulý rok. V pořadu Big Deal na FocusOn.cz Nutil popsal, proč jeho společnost roste i přes slábnoucí zájem o konopný trh, co obnáší výroba od rostliny po hotovou kosmetiku a proč se vstupem do 260 prodejen dm otevírá další kapitola jejího rozvoje. Na začátku nebyl velký investor ani hotová továrna. Konopný táta vznikal postupně, z vlastních úspor a při zaměstnání. První zázemí našel v suterénu kulturního domu v Těrlicku. ,,Ze začátku jsem do toho dal nějaké svoje úspory, ale tím, že jsem měl práci, jsem si to budoval postupně. A možná proto se to tak povedlo, protože jsem měl na všechno čas a mohl jsem to udělat důsledně,'' říká Nutil. Pozvolný rozjezd tak zpětně nevnímá jako překážku. Umožnil mu postupně rozvíjet podnik, který dnes propojuje pěstování, zpracování surovin, výrobu kosmetiky i její prodej. Z původně vystudovaného strojaře se při tom stal podnikatel, který musí rozumět několika oborům současně. ,,Kosmetik, zemědělec, chemik, technik. To je takový multiobor, řekl bych,'' popisuje svou práci. Technického vzdělání se přitom nevzdal. Ve firmě ho podle svých slov dál využívá při stavbě a úpravách strojů. Vlastní továrna a přibližně 20 zaměstnanců Dalším krokem bylo vybudování vlastní továrny na pozemku Nutilova otce. Firma si tak vytvořila zázemí pro model, v němž se podílí na celém výrobním procesu. Podle zakladatele dnes pěstuje desítky tisíc rostlin, ročně zpracuje 5 tun vlastní odrůdy konopí a zaměstnává přibližně 20 lidí včetně zkušených chemiků. Z někdejšího přivýdělku se stal výrobní podnik, který musí vedle samotných produktů řešit také personální kapacity a sezónní výkyvy poptávky. Nejsilnější období přichází před Vánoci. Firma tehdy posiluje tým brigádníky, z nichž se následně mohou stát stálí zaměstnanci. ,,Před Vánoci, kdy je největší sezona, vždy nabíráme brigádníky a většinou se z nich během toho stanou zaměstnanci,'' vysvětluje Nutil. Sezona tak pro společnost představuje nejen větší objem práce, ale také příležitost rozšiřovat tým.  Základ byznysu? Jednoduchá mast a doporučení zákazníků Přestože firma rozšiřuje sortiment, za jejími začátky i růstem stojí především jednoduchý produkt a fakt, že si hlídá celý proces od pěstování po balení. Na otázku, o co mají zákazníci největší zájem, Nutil odpovídá: ,,Klasická konopná mastička. Prostě jen konopí a lékařská vazelína. Nic složitého. Na tom jsme to vlastně vybudovali.'' Právě mast se stala základem, na který společnost postupně navázala dalšími výrobky. Důležitou součástí růstu je podle něj opakovaný nákup a osobní doporučení. Firma má silné zastoupení starších zákazníků, kteří si mezi sebou předávají zkušenosti. ,,Tím, že máme starší klientelu, jsme zjistili, že si to mezi sebou rádi řeknou,'' popisuje Nutil. Zákazníci tak podle něj přicházejí i na základě doporučení přátel a známých. Proměnu vnímání konopí pozoruje také při osobních setkáních na veletrzích.    Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč Jiří Nutil pojmenoval svou firmu právě Konopný Táta a co pro něj tento název znamená?Jak jeho maminka reagovala na plán prodávat přes internet a kdy začala věřit, že může fungovat?Potýká se firma s krádežemi rostlin a jak se na ně její zakladatel dívá?Proč vznikla konopná mast o hmotnosti 162 kilogramů a co se s ní děje dnes?Jak se Nutil dostal k jízdě na saních za autem po asfaltu rychlostí kolem 160 kilometrů za hodinu?
• 
  Stát nemá návod na válku, jen na blackout, kritizuje bývalý náčelník generálního štábu 21.09.2026 42min

  Drony, robotika i kvantové technologie mohou podle Karla Řehky posílit bezpečnost země a otevřít příležitosti českým firmám. Samotný výzkum ale nestačí. Region potřebuje také kvalitní dopravní spojení a dostupné bydlení, aby si udržel schopné lidi. Bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR v pořadu Přežít na FocusOn.cz vysvětluje, proč obrana začíná u jednotlivce, kde vojenský výcvik naráží na kapacitní limity a jak se do přípravy na krize zapojují zaměstnavatelé.Když si Karel Řehka poprvé oblékl uniformu, bylo mu čtrnáct let a nastupoval na vojenské gymnázium. Od té chvíle do natáčení rozhovoru uplynulo 37 let. Svou cestu popisuje jednoduše: od vyplašeného žáka až na nejvyšší vojenský post. Před mikrofon pořadu Přežít už ale usedl jako civilista. Armádu opustil teprve před deseti dny a připouštěl, že si změnu ještě naplno neuvědomuje. ,,Mně to asi ještě úplně nedochází všechno po těch letech,'' říká.Ve vedení armády už podle svých slov ani nechtěl pokračovat, zvlášť vzhledem k současnému politickému směřování země, přístupu ke spojencům a obraně. Veřejné působení ale neopouští. ,,Chci nějak pokračovat dál v té službě zemi,'' vysvětluje rozhodnutí kandidovat do Senátu za Plzeň, kde se usadil.Kromě bezpečnosti a obrany se chce věnovat rozvoji Plzeňska. Mluví o propojování místních firem a výzkumných pracovišť s celostátní úrovní, odstraňování legislativních bariér i významu dopravy a dostupného bydlení. Pokud ho voliči nepodpoří, bude hledat jiný způsob, jak být zemi prospěšnýDrony, robotika a výzkum jako příležitost pro regionNa Plzeňsku Řehka vyzdvihuje kombinaci průmyslové tradice, firem, startupů a výzkumných pracovišť. Zmiňuje Západočeskou univerzitu, propojování technických a netechnických oborů i zaměření na kvantové technologie. Část těchto aktivit podle něj nabízí dvojí využití, tedy civilní i obranné. Bezpečnost tak v jeho pojetí představuje také prostor pro uplatnění technologií a znalostí.Jako konkrétní příklady uvádí dronovou jednotku využívanou v integrovaném záchranném systému nebo centrum robotiky, které pracuje už s dětmi. Podle Řehky má řada těchto aktivit významné využití v bezpečnosti a obraně, které budou v příštích letech důležitým tématem. Chce propojovat místní aktéry s celostátní úrovní a odstraňovat legislativní bariéry jejich rozvoje.Bez bydlení mohou schopní lidé odejítRozvoj regionu podle Řehky souvisí i s podmínkami každodenního života. Za důležitou považuje dopravní infrastrukturu, silniční i železniční. Připomíná také blízkost Německa, zejména Bavorska, a význam ekonomických vazeb na ně. Region má podle něj příležitosti k dalšímu rozvoji, musí však dokázat udržet lidi, na nichž tento rozvoj závisí. ,,Ale pak s tím souvisí třeba i to, aby region nevychovával lidi pro Prahu nebo pro Německo, ale bylo tam třeba dostupné bydlení pro klíčové lidi, které v tom regionu chcete nechat,'' vysvětluje. Právě propojení regionálního rozvoje s bezpečností a obranou považuje za oblast, v níž může uplatnit zkušenosti z dosavadní kariéry. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč Řehka považuje Senát za důležitou pojistku stability země?Jakou roli mohou při krizích sehrát dobrovolní hasiči, skauti a sokolové?Proč označuje vodu za strategickou surovinu?Jak se podle něj proměnila propaganda v digitálním prostředí?Co by s chováním na sociálních sítích udělalo omezení anonymních účtů?
• 
  Zmáčknete zelené tlačítko a čekáte Hollywood. Tak digitalizace nefunguje, varují experti 18.09.2026 36min

  Českým průmyslovým firmám ujíždí vlak v investicích do IT. Samotný nákup technologií ale nestačí. Příprava digitalizačního projektu může trvat rok a výměna podnikového systému i déle než dva. Martin Machálka ze společnosti TAJMAC-ZPS a Jiří Baroš ze společnosti EDHOUSE v pořadu Inside Tech na portálu FocusOn.cz rozebrali, proč české podniky zaostávají za zahraniční konkurencí, jaká rizika přináší ukládání firemních dat do cloudu a jak umělá inteligence mění průmysl i práci zaměstnanců.České průmyslové podniky si podle Martina Machálky začínají uvědomovat, že bez modernizace budou obtížně udržovat konkurenceschopnost. V investicích do IT však podle něj výrazně zaostávají za zahraničními firmami. ,,Firmy si teď začínají uvědomovat závažnost situace, že jim ujíždí vlak. Investice světových firem do IT jsou daleko vyšší než u nás. U nás se pohybujeme na zhruba desetině investic, které do toho tyto firmy dávají,’’ říká Martin Machálka.Upozorňuje také na rozdíly v přidané hodnotě jednotlivých částí podnikání. Největší přidanou hodnotu podle něj vytvářejí výzkum a vývoj, zatímco ve výrobě za posledních 20 až 30 let výrazně poklesla. Podniky proto hledají, jak situaci změnit. Mohou výrobu zadávat jinam, například do Asie, nebo se zaměřit na vlastní procesy a produktivitu. ,,Digitalizace procesů a automatizace patří mezi klíčové trendy. Samozřejmě jsou i další, digitální dvojčata, umělá inteligence a podobně, ale všechno se to točí kolem dat. Je potřeba si uvědomit, že v našem století se data stávají klíčovou surovinou,’’ vysvětluje Machálka.Dluh z dob Průmyslu 4.0 přetrváváJiří Baroš upozorňuje, že nadšení kolem Průmyslu 4.0, které zesílilo kolem roku 2015, neznamenalo dokončení digitalizace. Některé firmy vyřešily pouze dílčí části procesů. Jiné zavedly technologie, které očekávané zvýšení produktivity nepřinesly. ,,Když řešíme dnešní možnosti a třeba AI, zjišťujeme, že ještě není všechno digitalizované. Abychom dokázali dělat opravdu precizní analýzy nebo řešit produktivitu ve výrobním procesu, jsou tam části, které ještě digitalizované nejsou,’’ říká Jiří Baroš. Podle něj je proto vhodné vrátit se k původním cílům, znovu popsat procesy a vyhodnotit, co fungovalo a co se nepodařilo. Inspiraci vidí například v polovodičovém průmyslu, kde vysoké výrobní náklady dlouhodobě vytvářejí tlak na efektivitu a výtěžnost. Situaci přesto nevnímá pouze negativně. Podle Baroše se přístup firem zlepšuje a jejich vedení stále častěji chápe, proč je digitalizace potřebná. Prostor pro konkurenceschopnost vidí především ve vyšší produktivitě, efektivitě a přidané hodnotě. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Na jakých čtyřech pilířích stojí desetiletý plán digitalizace společnosti TAJMAC-ZPS?Jak digitalizaci TAJMAC-ZPS ovlivnily italské dotační programy z roku 2017?Proč TAJMAC-ZPS přizvala EDHOUSE k rozvoji MES systému RECON?Proč podle hostů potřebuje průmyslová firma vlastní IT odborníky i v době, kdy AI pomáhá s programováním?U kterých manuálních dovedností očekává Martin Machálka rostoucí poptávku na pracovním trhu?
• 
  Šedý zákal komplikuje běžný život. S operací se nevyplatí zbytečně otálet 17.09.2026 33min

  Moderní operace šedého zákalu dnes trvá jen několik minut a pacient může odejít domů přibližně za hodinu. Jaké jsou první příznaky onemocnění, kdy je správný čas na zákrok a jaké možnosti nabízejí současné nitrooční čočky? O tom v pořadu ScienceLab na platformě FocusOn hovořil primář Radan Zugar z Očního centra Praha (OCP) společně s pacientem Janem, který má s operací osobní zkušenost. Šedý zákal neboli katarakta vzniká postupnou ztrátou průhlednosti přirozené oční čočky. Nejčastější příčinou je stárnutí organismu, kdy se s přibývajícím věkem snižuje průhlednost čočky a zhoršuje se kvalita vidění. Podle primáře Radana Zugara však samotný nález počínajícího zákalu ještě automaticky neznamená nutnost okamžité operace. Rozhodující je především to, zda onemocnění pacienta omezuje v běžném životě. ,,Dá se říci, že pokud bychom žili dostatečně dlouho, dožil by se šedého zákalu prakticky každý člověk," říká primář Zugar. Vedle věku mohou být příčinou šedého zákalu také metabolická onemocnění, například cukrovka, některá revmatologická onemocnění, genetické predispozice, nitrooční záněty nebo úrazy oka. Šedý zákal se proto může objevit i u dětí nebo novorozenců, přestože v těchto případech jde o méně častý jev. Rozmazané vidění, horší kontrast i problémy při čtení První příznaky šedého zákalu bývají nenápadné a rozvíjejí se postupně. ,,Pacienti si stěžují na sníženou kontrastní citlivost, vidí rozostřeněji a obraz se jim může tříštit," popisuje primář Zugar. Zda je příčinou těchto obtíží skutečně šedý zákal, potvrdí oční lékař při vyšetření. Jak se mohou příznaky šedého zákalu postupně promítat do běžného života, popisuje i pacient Jan. Nejprve začal hůře číst drobný text, později měl problém i při běžných činnostech. ,,Nejprve bylo složitější číst drobné texty. Později jsem měl problémy hlavně při horším osvětlení a postupně jsem nebyl schopen v šeru přečíst téměř nic," vzpomíná. Zhoršující se zrak začal podle něj ovlivňovat i řízení automobilu. Horší čitelnost dopravních značek ale nebyla tím největším problémem. ,,Dnes máme všude obrazovky a drobné texty. Právě čtení pro mě bylo zásadní," říká.   Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v rozhovoru ještě dozvíte?Jak poznat, že nastal správný čas na operaci šedého zákalu??Jaká rizika přináší dlouhodobé odkládání operace šedého zákalu?Jaké jsou rozdíly mezi jednoohniskovými, víceohniskovými a čočkami s prodlouženým ohniskem?Proč některá pracoviště stále neprovádějí oboustranné operace v jeden den?Jaké byly největší obavy pacienta před operací a co ho po zákroku nejvíce překvapilo?
• 
  Sto mafiánů prchalo před policií lesem. Carlo Gambino mezitím ovládl americké podsvětí 15.09.2026 26min

  Vražda v holičském křesle, přibližně sto mafiánů svolaných na jeden statek a desítky zadržených mužů v drahých oblecích. Rok 1957 změnil americké podsvětí a otevřel cestu k moci Carlu Gambinovi. Publicista a znalec historie italsko-americké mafie Jan Nápravník v pořadu Wiseguy na platformě FocusOn.cz popisuje, jak se z nenápadného intrikána stal nejvlivnější boss své doby. Rodina, ve které Carlo Gambino působil, nesla v té době jméno Alberta Anastasii, který podle Nápravníka vedl skupinu nájemných vrahů známou jako Murder, Inc. Anastasia představoval starý typ mafiána. Organizovaný zločin už přitom v 50. letech fungoval více korporátně, měl své ilegální podnikání a Anastasia podle Nápravníka do tohoto prostředí nezapadal. ,,Byl to starý typ mafiána, který vedl rodinu, protože uměl nejlépe střílet a střílel nejvíce,'' popisuje Jan Nápravník. Vito Genovese se v té době snažil upevnit svou moc v rámci tehdy ještě rodiny Luciano. Proti němu stál právě Anastasia, jehož jednání bylo podle Nápravníka impulzivní a obtížně předvídatelné. Genovese proto našel spojence v tehdy pětapadesátiletém Carlu Gambinovi. Ten proti Anastasiovi nikdy nevystoupil přímo, za zavřenými dveřmi však dokázal intrikovat, vyslechnout si argumenty a následně jednat. V říjnu 1957 přišel Anastasia do svého oblíbeného holičství na Park Avenue. Do podniku vstoupili dva až čtyři maskovaní střelci a zastřelili ho v holičském křesle. Kdo útok provedl, není dodnes jisté. Podle Nápravníka se však předpokládá, že si vraždu objednali Vito Genovese a Carlo Gambino. ,,Vražda potvrdila pozici Vita Genoveseho jako nejdůležitějšího šéfa Komise a z Carla Gambina udělala hlavu rodiny,'' shrnuje Nápravník. Sto mafiánů začalo prchat přes pole Pouhé tři týdny po vraždě se na usedlosti Joea Barbary v obci Apalachinve státě New york sešlo přibližně sto významných mafiánů z celé Ameriky. Genovese chtěl setkáním potvrdit nové rozložení sil a ukázat, že je novým šéfem. Barbara však objednal velké množství masa, pečiva i ubytování. Do malé obce navíc začaly přijíždět cadillacy, buicky a další limuzíny. Místní policista si nechal prověřit jejich poznávací značky a zjistil, že auta patří lidem s kriminální minulostí. Policie obec uzavřela a vyrazila k Barbarovu domu. Mezi hosty vypukl chaos. ,,Mafiáni se policistů lekli a v sakách a botách za tisíce dolarů utíkali přes pole a lesy, aby se vyhnuli zatčení,'' líčí Nápravník. Ze zhruba stovky účastníků policie zadržela přibližně šedesát. Mafiáni tvrdili, že pouze přišli navštívit nemocného Barbaru. Mezi přítomnými byli také Genovese a Gambino, kterého policie následující den propustila, aniž by mu něco dokázala.   Setkání donutilo FBI přiznat existenci mafie Apalachin se stal pro americkou mafii obrovským selháním. Ukázalo se, že lidé spojovaní se zločinem v různých amerických městech se navzájem znají a scházejí. ,,Média se toho okamžitě chytila. Také FBI musela začít něco dělat a připustit, že něco jako mafie existuje,'' říká Nápravník. Gambino si ze zásahu odnesl zásadní ponaučení. Moc podle něj nesměla být příliš vidět.,,Neorganizovat nic, kde budou více než tři nebo čtyři lidé. Rozhodně žádné velké meetingy a už vůbec ne takové, o kterých by věděla policie nebo média,'' popisuje Nápravník jeho strategii. Policie a FBI začaly mafiány intenzivněji sledovat a odposlouchávat. Gambino se proto stáhl ještě více do pozadí. Jeho vliv však neklesal, právě naopak.  Druhý díl věnovaný Carlu Gambinovi si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč na setkání v Apalachinu chyběli představitelé mafie z Chicaga, Detroitu a New Orleans?Jak mafiáni policii vysvětlovali, proč se sešli na jednom statku?Proč podobné setkání o rok dříve nevyvolalo policejní zásah?Jak Apalachin změnil přístup FBI k organizovanému zločinu?Jak Carlo Gambino získal převahu v mafiánské Komisi?
• 
  Nealko pivo letí. Zichovec boduje i s pivy inspirovanými gulášem či svíčkovou 14.09.2026 22min

  Více než sto různých piv za rok a obrat kolem 90 milionů korun. Pivovar Zichovec staví nejen na kreativitě sládků, ale také na číslech. Martin Urban, vrchní sládek a ředitel pivovaru, v pořadu Echo digitalizace na platformě FocusOn.cz vysvětluje, jak data pomáhají hlídat hospodaření, plánovat výrobu a připravovat nové receptury. U jednorázových limitovaných edic totiž často není prostor na postupné ladění.Urban strávil 16 let v pojišťovně, kde se věnoval finančnímu řízení a analýze dat. Pivo původně vařil doma. Než připravil první várku, studoval odbornou literaturu. Úspěchy v soutěžích ho přivedly ke spolumajiteli Zichovce a nakonec i ke změně profese.,,Zkušenosti z korporátu denně využívám,'' říká Urban. Vedle receptur má na starosti finanční plánování a část informačních technologií. Analytiku využívá také při vaření, kdy vznikají údaje o teplotách, časech nebo pH. Jejich vyhodnocování pomáhá zlepšovat další várky.Sto čtyřicet piv a prostor pro experimentyZichovec během jednoho roku uvedl přibližně 140 pivních značek. Novinky společně navrhují lidé z výroby, obchodu a marketingu, jejich nápady však musí dávat ekonomický smysl. ,,Některá piva jsou nízkomaržová, některá vysokomaržová,'' vysvětluje Urban. Jsou i piva, u kterých pivovar ani neočekává profitabilitu a připravuje je pro radost sebe a  fanoušků. Zisková ale musí být nabídka jako celek.Zákazníky lákají i i takové úlety jako pivo inspirované gulášem, svíčkovou či polévkou gazpacho. Podle Urbana se prodávají velmi dobře, měly by však zůstat zpestřením. Podobný experiment doporučuje jednou nebo dvakrát ročně. Mezitím musí pivovar vařit především dobře pitelná piva, aby svou pověst nestavěl pouze na kuriozitách.Za covidu pomohl autobus u silnicePři výpadku prodeje do hospod během covidu pomohl Zichovci Pivobus. Zrenovovaný městský autobus s výčepem a posezením původně sloužil na akcích a festivalech. Pivovar ho ale přistavil k hlavní silnici a začal z něj prodávat lahvové pivo. Současně rozvíjel e-shop a export. Právě kombinace těchto prodejních cest podle Urbana pomohla firmu v náročném období podržet.Přehled o hospodaření bez ručního přepisováníS růstem firmy přestávaly stačit přehledy v Excelu, jejichž aktualizace zabírala čas. Urban proto pomohl zavést nový server a datový sklad, kam automaticky přicházejí údaje z podnikového systému. Informace o prodejích, hospodářském výsledku a peněžních tocích se nyní obnovují několikrát týdně.,,Vidíme, co se ve firmě děje, jak to šlape, kde jsou problémy, a můžeme na to rychle reagovat,'' popisuje Urban. Pivovar sleduje také platební morálku odběratelů a investice do majetku v jejich provozovnách. Samotné množství prodaného piva tak k hodnocení spolupráce nestačí.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Co Urbana přesvědčilo, aby opustil práci v pojišťovně?Jak převádí nápady kolegů do konkrétních receptur?Díky čemu přežil pivovar pandemii?Koho podle Urbana ohrozí nástup umělé inteligence?Jaké trendy vidí u nealkoholických nápojů mimo pivo?
• 
  Česku bude chybět 100 tisíc lidí ročně. Přesto firmy ignorují padesátníky 12.09.2026 40min

  Čeští zaměstnanci nad 50 let tvoří téměř třetinu pracovní síly, přesto je firmy vytěsňují a systém je považuje za nechtěné. O tom, kolik to stojí ekonomiku, proč Švýcarsko dělá pravý opak a jak paradoxně může pomoct nástup umělé inteligence, debatovala v pořadu Czech-Swiss Connect na FocusOn moderátorka Petra Savino s hosty Šárkou Pešovou (Provident) a Tomášem Ervínem Dombrovským (Alma Career).Věk 50 let je v českém korporátním prostředí často vnímán jako neoficiální hranice, za kterou se kariérní postup zastavuje a flexibilita mizí. Realita trhu práce je přitom neúprosná. Průměrný věk českého zaměstnance v současnosti dosahuje 46 let. Lidé starší 50 let tvoří téměř 30 % všech pracujících, což z nich dělá masivní a naprosto klíčovou ekonomickou skupinu. Navzdory tomu jsou tito lidé z trhu postupně vytěsňováni a ztrácejí přístup k zajímavým profesním příležitostem.Podle dat analytiků je fluktuace na trhu práce nepřímo úměrná věku. Čím jsou lidé starší, tím méně často práci mění. Do 45 let ji mění relativně snadno, po padesátce se však situace dramaticky láme. Nad 55 let věku již k dobrovolným změnám práce téměř nedochází. Zaměstnanci jsou často rádi, že si udrží stávající místo, stávají se na trhu tichými a neviditelnými a netroufají si vyjednávat o lepších podmínkách. To v důsledku poškozuje jejich kariéru i finanční ohodnocení v posledních 10 až 15 letech produktivního života.„My se na lidi, kteří ve stoupajícím věku už mají první zdravotní omezení a nezvládají extrémní zátěž v původním stresujícím nebo fyzicky namáhavém povolání, cíleně nezaměřujeme. Většina z nich pracuje na plný úvazek, často s přesčasy, dokud to jde. Ve chvíli, kdy už to nejde, práci ztrácejí a my teprve poté hasíme požár. Neřešíme prevenci ani postupné snižování zátěže,“ upozorňuje analytik pracovního trhu Tomáš Ervín Dombrovský.Miliardové ztráty pro stát a past stoprocentních úvazkůIgnorování demografického vývoje má pro Českou republiku konkrétní finanční dopady. V diskusi zaznělo, že dlouhodobě nezaměstnaní lidé ve věkové skupině 50+ mohou státní rozpočet stát přibližně 61 miliard korun ročně. Tomáš Ervín Dombrovský zároveň upozornil, že lidé nad padesát let tvoří zhruba třetinu všech dlouhodobě nezaměstnaných. Pokud ztratí práci, často narážejí na předsudky zaměstnavatelů a po několika měsících marného hledání mohou podle Šárky Pešové propadat demotivaci i ztrátě sebedůvěry. Část z nich pak uvízne v dlouhodobé nezaměstnanosti, odchází do předčasného důchodu nebo rovnou do ekonomické neaktivity.Zkrácené úvazky by situaci zlepšilyZatímco flexibilní pracovní doba při plném úvazku, či občasný home office, který může využívat zhruba třetina lidí, relativně fungují, zásadním kamenem úrazu je neschopnost trhu nabídnout zkrácené úvazky. Data Českého statistického úřadu a Eurostatu podle Dombrovského ukazují výrazný nepoměr: lidé, kteří již čerpají důchod a pracují při něm (zhruba 140 tis. osob), využívají částečné úvazky téměř v polovině případů. U pracujících padesátníků, kteří ještě důchod nečerpají, se však podíl částečných úvazků pohybuje jen kolem 2 až 3 %.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaká osobní zkušenost přivedla Petru Savino k tématu zaměstnanců 50+ a jak jí při zakládání firmy ve Švýcarsku pomohl třiasedmdesátiletý mentor s dlouholetou praxí a znalostí šesti jazyků?Proč jsou lidé nad 50 let podle Šárky Pešové v Česku často „neviditelní“ a jakou roli v pomoci této skupině hrají organizace Zlatá práce a Genixa?Proč podle Tomáše Ervína Dombrovského uchazeči nad 40 a zejména nad 55 let dostávají méně pozvánek na pohovor a jakou roli v tom hrají očekávání manažerů?Jak společnost Provident pracuje s obchodními zástupci ve věku 50+ a proč podle Šárky Pešové zvládají i nové technologie včetně AI platforem?Proč je podle hostů předsudek o nižší učenlivosti starších lidí zavádějící a proč schopnost učit se nesouvisí jen s věkem, ale také s tím, zda člověk dlouhodobě nezůstává v rutině?
• 
  Přes 60 robotů a řešení za 750 milionů. Automatizaci ale nelze objednat jako auto 11.09.2026 1t 6min

  Více než 60 robotů, investice okolo 750 milionů korun a továrna se 700 zaměstnanci. Radek Gebhart, CEO společnosti SkyLimit Automation, v pořadu TECH Talk na platformě FocusOn.cz popisuje, co rozhoduje o úspěchu automatizace, proč jednoduchých projektů ubývá a jak mohou rostoucí mzdy otevřít cestu investicím, které dnes končí v šuplíku. Budoucnost vidí v automatizaci lakoven a svařovacích pracovišť, ale také ve využívání umělé inteligence a humanoidních robotů.Gebhart působí v automatizaci od roku 2007. Začínal jako procesní inženýr, v roce 2015 pak dostal nabídku vybudovat technické oddělení a automatizovat továrnu se 700 zaměstnanci a obratem okolo dvou miliard korun. Podnik byl tehdy automatizací téměř nedotčený a většina výroby probíhala manuálně. Do roku 2023 se Gebhartovi podařilo spolu s týmem výrazně proměnit fungování podniku. Úspěch podle něj nestál pouze na technologiích, ale také na důvěře vedení a schopných pracovnících.,,Výsledkem byla vyvinutá a implementovaná řešení za zhruba 750 milionů korun a více než 60 instalovaných robotů,' 'shrnuje Gebhart. Od roku 2024 vede SkyLimit Automation, která je součástí skupiny šesti firem. Její tým přijíždí do továren, analyzuje procesy, hledá příležitosti a připravuje technické koncepty. Jednotlivé společnosti ve skupině se zaměřují například na mechatroniku, zpracování tenkých plechů, manipulaci nebo svařovací procesy.Automatizaci nelze objednat jako automobilČastou chybou managementu je podle Gebharta představa, že stačí vybrat technologii, objednat ji a za několik měsíců spustit. Každé řešení však musí odpovídat konkrétním výrobkům, vstupním materiálům, tolerancím i uspořádání provozu. ,,Někteří manažeři si představují, že zvednou telefon, objednají si automatizaci jako automobil z katalogu a za tři měsíce jim dodavatel přiveze řešení pro továrnu s 500 zaměstnanci. To je velký omyl,'' upozorňuje Gebhart.Stejně důležití jsou lidé. Gebhartův někdejší technický tým měl méně než 20 členů ve věku od 20 do 65 let. Vedle odbornosti byla zásadní jejich schopnost přesvědčit ostatní zaměstnance, aby změnu přijali. ,,Automatizace velké továrny není one man show. Potřebujete správnou technologii, správný koncept a tým lidí, kteří tomu rozumějí a chtějí změnou projít s vámi,'' říká Gebhart.V lakovnách pracuje na směně až 20 lidíVelký prostor pro další automatizaci vidí Gebhart v lakovnách. Sám jich navštívil přibližně 150 a odhaduje, že jich v Česku může fungovat více než tisíc. Firmy přitom mají lakovací linky za stovky milionů korun, ale navěšování a svěšování výrobků z dopravníku často zůstává manuální.Na jedné směně může tuto činnost vykonávat 15 až 20 lidí. Pokud chce podnik přidat třetí směnu, nedostatek pracovníků se stává úzkým hrdlem celé výroby. Jde navíc o fyzicky náročnou práci. I díl vážící 500 gramů představuje při tisících opakování výraznou zátěž.SkyLimit Automation proto na konci dubna otevřel v Ústí nad Orlicí testovací pracoviště. Zákazníkům na jejich vlastních dílech ukazuje, zda navržené řešení skutečně funguje. Firma se chce zaměřit také na automatické zakládání dílů do svařovacích přípravků. Gebhart zmiňuje například halu se 120 robotickými svařovacími buňkami, které dnes obsluhují lidé. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak se podařilo automatizovat továrnu, která pro robotizaci neměla ideální podmínky?Proč počet robotů nemusí vypovídat o skutečné úrovni českého průmyslu?Jak funguje testovací pracoviště SkyLimit Automation?Které procesy v lakovnách a svařovnách mohou roboti převzít?Jak mohou humanoidi a umělá inteligence změnit práci v továrnách?
• 
  1,6 milionu Čechů pije rizikově. Co dělat, když jde o vašeho blízkého 10.09.2026 38min

  Jeden člen rodiny pije, ale následky postupně nesou všichni. Partner přebírá odpovědnost za finance a péči o děti, blízcí napravují průšvihy a důvěru nahrazuje kontrola. V Česku přitom podle údajů uvedených v pořadu užívá alkohol rizikově 1,3 až 1,6 milionu lidí a 600 až 900 tisíc osob jej užívá škodlivě. Adiktoložka Michaela Jelínková, která pomáhá závislým i jejich rodinám, v pořadu Nezávislí na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč blízcí nemusejí čekat, až závislý přijme léčbu, kde končí pomoc a začíná spoluzávislost a proč samotná abstinence ještě neznamená, že se vztahy automaticky uzdraví.Závislost se často odehrává za zavřenými dveřmi. Navenek může rodina dál fungovat, uvnitř však přibývá stres, napětí a snaha přizpůsobit každodenní život člověku, který pije nebo užívá jinou návykovou látku. Podle údajů ze souhrnné zprávy o závislostech, které citovala moderátorka v úvodu pořadu, užívá alkohol rizikově odhadem 1,3 až 1,6 milionu lidí. Škodlivě jej užívá 600 až 900 tisíc osob a přibližně 11 procent populace by mohlo splňovat kritéria závislosti.Rodina nemusí čekat, až si závislý člověk problém připustí nebo se rozhodne nastoupit léčbu. Odbornou pomoc mohou jeho blízcí vyhledat sami, například ve chvíli, kdy jsou ze situace vyčerpaní, doma panuje napětí a nevědí, jak dál postupovat. ,,Nemusí jít o to, že budou docházet půl roku. I jednorázová konzultace může pomoci ověřit, zda postupují správně,'' vysvětluje Michaela Jelínková. Konzultace může rodině přinést také informace o tom, jak závislost probíhá a co může očekávat. Už samotné sdílení problému s odborníkem navíc může přinést úlevu a pocit, že na tuto situaci není sama.Rodina chce člověka „opravit“, změnu ale potřebuje celý systémDo ordinace podle Jelínkové nejčastěji přicházejí partneři nebo rodiče. Někdy dorazí sami, jindy jako pár nebo společně s dítětem. Častý je scénář, kdy rodiče přivedou potomka s představou, že odborník problém odstraní, zatímco fungování zbytku rodiny zůstane beze změny. Jenže člověk žije v systému vztahů, a proto je nutné dívat se na situaci v širších souvislostech.Úlevu může přinést už první konzultace. Členové rodiny při ní totiž často poprvé otevřeně promluví o problému, který před okolím dlouhodobě skrývají. ,,Závislost v rodině bývá tabu a venku se o ní nemluví. Zůstává za zavřenými dveřmi domu nebo bytu a rodinný příslušník je na ni často sám. Už to, že svůj příběh převypráví adiktologovi, proto může přinést úlevu,'' popisuje Jelínková.Konzultace se přitom nemusí účastnit celá rodina. Nejprve může přijít pouze jeden z jejích členů a ostatní se mohou zapojit později. V takovém případě je však podle Jelínkové důležité předem stanovit pravidla, určit, které informace se budou mezi jednotlivými členy sdílet, a vytvořit pro všechny bezpečné prostředí.Rodinní příslušníci navíc nemusejí mít na řešení stejný názor. Typickým příkladem je otec, který už chce závislé dítě od další pomoci odstřihnout, a matka, jež se ho naopak stále snaží zachraňovat. Úkolem adiktologa podle Jelínkové není rozhodnout, kdo má pravdu, ale pochopit, proč oba reagují právě tímto způsobem. Zpravidla se totiž snaží rodinu chránit, pouze volí odlišné strategie. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak může jediná konzultace pomoci rodině, i když závislý léčbu stále odmítá?Jaké komunikační pozice podle přístupu Virginie Satirové lidé v rodinách zaujímají a kdy jim začínají škodit?Jak jednotlivé fáze kola změny ovlivňují rozhodování člověka se závislostí?Kdy má smysl zahájit párovou terapii a proč může být na začátku abstinence kontraproduktivní?Podle jakých konkrétních signálů může partner poznat, že se změna skutečně děje?
• 
  19 let u speciálních sil, dnes podniká a prodává české pušky. Na sklad je nestíháme vyrábět, říká Spisar 07.09.2026 39min

  Pět misí v Afghánistánu, půl roku v Mali a téměř dvě desetiletí u elitní 601. skupiny speciálních sil. Ondřej „SPICY“ Spisar dnes zkušenosti z armády proměňuje v podnikání. Pod značkou ExSOF prodává vlastní produkty a vede střelecké výcviky, působí jako instruktor střelby a taktické přípravy v projektu Krize.life a současně pracuje pro vyškovskou společnost ANTREG, která vyrábí pušky za desítky tisíc korun. V pořadu Přežít na platformě FocusOn.cz popisuje, proč je jedna dobře ovládaná pistole cennější než arzenál v trezoru i proč český výrobce nedokáže vytvořit dostatečné zásoby svých nejžádanějších zbraní.U 601. skupiny speciálních sil působil Spisar od začátku roku 2003 do konce roku 2021. Prvních přibližně sedm let sloužil jako kulometčík a radista, později se věnoval také plánování misí, získávání zpravodajských informací, taktickému dotazování zájmových osob a prohlídkám zasažených objektů. Do Afghánistánu vyjel pětkrát, poslední půlroční zahraniční misi absolvoval v Mali. ,,Můj syn, když byl ještě malý a já jezdil na mise, říkal, že honíme lumpíky. Takže jsme honili lumpíky mimo Českou republiku, v Afghánistánu nebo v Mali,'' vzpomíná Spisar.K nejtěžším okamžikům jeho služby patřila tragická nehoda z roku 2004 ve Vrahovicích u Prostějova, kde se vojenská Tatra na železničním přejezdu srazila s vlakem. Pět Spisarových kolegů zemřelo, dalších 16 lidí včetně něj nehodu přežilo. Spisar si původně chtěl sednout hned za kabinu, kde by byl více chráněný před zimou. Protože ale žvýkal tabák a potřeboval odplivovat, přesunul se do zadní části korby. Právě toto rozhodnutí mu podle jeho slov zachránilo život. ,,Sedl jsem si dozadu, abych mohl z korby odplivovat, a to mi zachránilo život. V mém případě tedy žvýkací tabák zachránil život stoprocentně,'' vzpomíná.Po odchodu z armády ale rozhodně nezpomalil. Založil vlastní značku ExSOF, pod kterou nabízí individuální výcviky i oblečení a další produkty. První čepice představil na sociálních sítích a zájem zákazníků ho přiměl nabídku postupně rozšiřovat.Vedle vlastních výcviků působí také jako instruktor projektu Krize.life, který připravuje jednotlivce i zaměstnance firem na zvládání krizových situací. V rámci kurzů předává zkušenosti především z oblasti střelby a taktické přípravy. Program se zaměřuje také na bezpečnost, psychologii, krizové vyjednávání a první pomoc.Čtyři hodiny na střelnici místo zbraně v trezoruNa jeho kurzy mohou dorazit pokročilí střelci i lidé bez zbrojního oprávnění, kteří se teprve připravují na zkoušku. Domovskou základnu má přibližně 20 kilometrů jižně od Brna, za klienty je ale připraven přijet i jinam. Individuální lekce obvykle trvá čtyři hodiny. Delší intenzivní výcvik už podle něj může snižovat soustředění a schopnost vstřebávat nové informace.Největší chybou majitelů zbraní je podle Spisara přesvědčení, že samotný nákup znamená připravenost na krizovou situaci. Někteří lidé utrácejí za další výbavu, ale do pravidelného tréninku už neinvestují. ,,Lepší je mít jednu pistoli a umět ji skvěle ovládat než mít deset pušek a deset pistolí,'' upozorňuje. Vedle individuálních lekcí pořádá také dvoudenní kurz Skills or Die.  Celý rozhovor, který moderuje Amar Ibrahim, si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč byly pro Ondřeje Spisara přesuny po afghánských cestách psychicky náročnější než samotné přestřelky?Proč může být slepé napodobování střeleckých instruktorů z YouTube nebezpečné?Jak funguje nový tlumič vytištěný z materiálu Inconel pomocí 3D technologie?Proč si zkušený voják objednával parfémy i na zahraniční mise a kolik jich dnes vlastní?V čem se liší výcvik se skrytě nošenou zbraní od vojenského způsobu střelby?
• 
  V televizi ví téměř všechno, AI ale nevěří. Doktor Vševěd popsal její slabiny 04.09.2026 38min

  V televizi vystupuje jako Doktor Vševěd, technologii, která má odpověď téměř na všechno, však používá jen minimálně. Historik, geograf a popularizátor vědy Jiří Martínek považuje umělou inteligenci především za chytřejší vyhledávač. V pořadu Face IT na platformě FocusOn.cz popsal, co AI stále nezvládá, jak může proměnit pracovní trh, proč představuje riziko pro důvěryhodnost fotografií a jakou cenu v podobě spotřebované energie za její rozvoj platíme.Umělá inteligence dokáže pracovat s obrovským množstvím informací a rychle v nich vyhledávat. To z ní ale podle Martínka ještě nedělá náhradu lidského myšlení. ,,Umělá inteligence dokáže velmi rychle vyhledávat a upravovat data do podoby, kterou jsme si dříve neuměli představit. Myslím ale, že jí pořád chybí tvůrčí složka a nápady,‘‘ říká.Její slabiny pozoruje také při práci se studenty. U obecně zadaného teoretického úkolu podle něj AI snadno najde existující metodiku a napodobí ji. Zadání proto musí směřovat ke konkrétním datům, výsledkům nebo vlastní činnosti studenta. Teprve potom se ukáže, zda tématu skutečně rozumí.Sám přitom AI téměř nepoužívá. Setkává se s ní hlavně ve chvíli, kdy mu internetový vyhledávač nabídne automaticky vytvořený souhrn. Pro běžné hledání informací mu podle jeho slov stále stačí klasický vyhledávač.Deepfake může ohrozit důvěru v obraz i zvukZa jednu z nejviditelnějších hrozeb považuje Martínek možnost vytvářet falešné fotografie, videa a zvukové záznamy. ,,Ten strach asi bude mít za chvíli každý, protože dnes lze napodobit libovolný hlas a libovolný obraz,‘‘ upozorňuje.Fotografie ani video už podle něj pro část společnosti automaticky nepředstavují důkaz, že se zachycená událost skutečně stala. S dalším zdokonalováním nástrojů tak bude stále obtížnější rozpoznat, zda člověk sleduje autentický záznam, upravený materiál, nebo kompletně vygenerovaný obsah.Největší technologickou revolucí byl knihtiskSoučasný nástup AI přirovnává Martínek k proměnám, které lidstvo zažilo již v minulosti. ,,Myslím, že největší technologickou změnou v dějinách byl knihtisk. Gutenbergův objev umožnil velmi rychle šířit myšlenky,‘‘ uvádí.Dalším přelomem byl podle něj nástup počítačů. Řadu úkolů, které se dříve prováděly složitě, dnes lidé zvládnou během několika minut. Sám Martínek vzpomíná, jak v 90. letech připravoval vědeckou práci bez internetu a potřebné informace musel hledat v knihovnách.Internet podle něj umožnil obsáhnout za kratší dobu mnohem více podkladů a zvýšil dostupnost informací. AI může tento vývoj dále urychlit, zejména u lidí, kteří vykonávají mechanickou a časově náročnou práci.Nikdo přesně neví, které profese budou potřebaPředvídat dopady AI na pracovní trh je podle Martínka velmi obtížné. Technologie už existuje a nelze určit, zda přišla příliš brzy, pozdě, nebo v ideální chvíli. Stejně obtížné je předpovědět, které profese posílí a které naopak postupně ztratí význam.Na otázku, jaký obor by měli mladí lidé studovat, proto nenabízí jednoznačnou odpověď. Jako možnou výhodu zmiňuje znalost méně rozšířeného, ale prakticky využitelného jazyka. Uplatnění podle něj mohou najít také právníci nebo technici. Ani perspektivní obor však není zárukou, že v něm absolvent zůstane celý život.Mnoho lidí dnes podle Martínka pracuje v úplně jiné oblasti, než jakou původně vystudovali. Přecházet lze také mezi jednotlivými studijními směry, například mezi bakalářským a magisterským studiem. Budoucí uplatnění proto podle něj závisí také na schopnosti člověka přizpůsobit se novým podmínkám. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak se Jiří Martínek stal televizním Doktorem Vševědem?Kdy lidé v minulosti očekávali konec světa a proč se jejich obavy nenaplnily ani v roce 2000?Měly by školy zakázat mobilní telefony a používání umělé inteligence?Proč lidstvo pokračuje ve válkách navzdory technologickému pokroku?Proč se rozvoj letů do vesmíru po 70. letech výrazně zpomalil?
• 
  Přes 50 let mezi mafiány, jen 22 měsíců za mřížemi. Gambino řídil mafii jako firmu 02.09.2026 22min

  Není známo, že by vlastní rukou někoho zabil, přesto se stal nejmocnějším mužem amerického podsvětí. Carlo Gambino vydělával na nelegálním alkoholu, dokázal přežít války mezi mafiánskými rodinami a od roku 1957 stál 19 let v čele vlastní zločinecké organizace. Publicista a znalec historie italsko-americké mafie Jan Nápravník v pořadu Wiseguy na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč Gambina považuje za nejúspěšnějšího mafiána historie, jak proměnil gang ve firmu a proč jediným rozhodnutím před smrtí připravil půdu pro pozdější rozkol rodiny.Lucky Luciano byl podle Nápravníka největším mafiánem a architektem systému, který dal americkému organizovanému zločinu pravidla. Carlo Gambino však v jeho hodnocení představuje jiný typ úspěchu. Dokázal dlouhodobě vydělávat, téměř se vyhnul vězení a na rozdíl od řady svých současníků zemřel doma ve vlastní posteli.Za celý život strávil Gambino za mřížemi pouze 22 měsíců. V čele rodiny oficiálně stál od roku 1957 do své smrti v roce 1976, tedy 19 let. V organizovaném zločinu se přitom podle Nápravníka pohyboval minimálně už od roku 1922. Mezi zločinci tak působil více než půl století, aniž by jej zničila policie, FBI nebo některý z mocenských konfliktů uvnitř mafie.,,Jestliže byl Luciano architektem Komise a mafie a navrhl celý dům, Gambino jej korporátně vyplnil. Svou rodinu opravdu řídil jako firmu,‘‘ říká Nápravník.Gambino se zároveň vyhýbal okázalosti, médiím i záři reflektorů. Nápravník jej popisuje jako mimořádně schopného organizátora a diplomata, který nedělal ukvapené kroky, byl trpělivý a více poslouchal, než mluvil. Právě schopnost zůstávat v pozadí mu umožnila vydělávat velké peníze, aniž by na sebe strhával pozornost médií jako například Al Capone.Ze Sicílie si přivezl model dlouhodobého partnerstvíCarlo Gambino se narodil v roce 1902 v Palermu a do Spojených států odjel až v roce 1921, když mu bylo 19 let. Tím se lišil například od Luckyho Luciana nebo Franka Costella, kteří přišli do Ameriky jako malé děti. Gambino podle Nápravníka stačil hluboce nasát pravidla tradiční sicilské mafie a po celý život se držel školy takzvaných mužů cti.Jeho mentorem byl sicilský mafián staré školy Vito Cascio Ferro. Ten jej měl naučit, že podnikatele není výhodné připravit o všechno. Mnohem výnosnější je odebírat jim pouze část zisku a zároveň jim nabídnout ochranu, kontakty nebo pomoc. Z ekonomického hlediska tak nešlo o jednorázové vydírání, ale o vztah, z něhož měla mafie čerpat peníze dlouhodobě.,,Není potřeba podnikatele ždímat. Je potřeba s nimi pracovat dlouhodobě, aby byli spokojení všichni,‘‘ přibližuje Nápravník zásadu, kterou si měl Gambino od svého mentora osvojit. Celou první část životopisu Carla Gambina si můžete pustit jako video nebo podcast:Které mafiány řadí Jan Nápravník na pomyslný mafiánský Mount Rushmore a kdo podle něj patří mezi možné kandidáty?Proč podle něj dosud nevznikl celovečerní film věnovaný přímo Carlu Gambinovi?Nakolik se Carlo Gambino stal předobrazem Vita Corleona z románu Kmotr?Jaké zboží a přídělové poukázky mafie kradla během druhé světové války?Jak Gambino strávil poslední večer života a kterému baseballovému týmu fandil?
• 
  Česká SVJ řídí lidé po večerech. Jediná chyba může zastavit platby i opravy 01.09.2026 22min

  Když výbor SVJ přestane fungovat, nemá kdo schvalovat faktury ani autorizovat platby. Profesionální předseda přebírá statutární odpovědnost a kontroluje technickou i ekonomickou správu domu. Jana Čapková a Irena Svobodová ze společnosti Solido Domus v pořadu RealChat na platformě FocusOn popsaly, proč se vlastníci této funkci vyhýbají, jak probíhá převzetí domu a proč se náklady mohou zvýšit maximálně o 100 až 150 korun měsíčně na jednotku. Profesionální předseda musí podle Ireny Svobodové plnit všechny povinnosti, které má statutární orgán SVJ. Jeho pravomoci a odpovědnost určují stanovy a občanský zákoník stejně jako v případě předsedy z řad vlastníků. O fungování domu se zpravidla stará několik subjektů. Vedle předsedy nebo výboru je to správce, který zajišťuje ekonomickou a technickou část, a podle velikosti domu také kontrolní komise nebo revizor. Film Vlastníci je podle Čapkové spíše dokument Lidé se funkci předsedy vyhýbají mimo jiné kvůli odpovědnosti, neustále se měnící legislativě a osobním vztahům mezi sousedy. Předseda navíc musí sledovat, zda správce zajišťuje revize a odstraňuje závady, kontrolovat vyúčtování služeb a připravovat finanční plány. ,,Film Vlastníci je komedie, ale kdo někdy seděl na shromáždění, ideálně na straně předsedy, ví, že je to spíše dokument,‘‘ říká Jana Čapková. Předseda, který v domě zároveň bydlí, se podle ní může dostávat do nepříjemných osobních situací. Sousedé vědí, kde bydlí, a spor o vyúčtování může pokračovat například ve výtahu. Podle Svobodové přitom nezáleží na velikosti domu, ale především na skladbě jeho obyvatel. Popsala případ SVJ, ve kterém sousedské vztahy již neumožňovaly běžné fungování výboru. ,,Poptali nás do jednoho SVJ, kde sousedské vztahy už nedovolovaly fungování výboru. Panovala tam velká lidská nevraživost a mezi předchozími členy výboru kolovaly velmi nepříjemné e-maily. Díky tomu, že jsme tam byli jako nezávislí profesionálové, se podařilo tento problém odstranit,‘‘ popisuje Svobodová. Bez výboru nemá kdo zaplatit faktury Pokud předchozí výbor ze dne na den skončí, nemá kdo schvalovat faktury ani autorizovat platby v bance. Správcovská firma může některé úkoly dál vykonávat a například objednat revize, nemusí je však mít kdo zaplatit. Kritickým scénářem je podle Svobodové ustanovení opatrovníka. Situaci mohou vyřešit také vlastníci, kteří podle stanov svolají shromáždění a pokusí se zvolit nové statutární vedení domu. ,,Vlastníci si málokdy uvědomují, že když budou do výboru šťourat, na každém shromáždění ho shodí a nic se neodsouhlasí, škodí sami sobě,‘‘ upozorňuje Svobodová.Agenda profesionálního předsedy zahrnuje technickou i ekonomickou kontrolu. Sleduje, zda správce provádí revize a odstraňuje zjištěné závady, kontroluje vyúčtování a rozúčtování služeb a připravuje finanční i dlouhodobé plány oprav. Nejméně jednou ročně také svolává shromáždění vlastníků. Součástí jeho práce je rovněž kontrola hrazení záloh a nedoplatků. Pokud se některý vlastník stane významným dlužníkem, může následovat také soudní vymáhání pohledávky. Profesionál může vyjít jen o cappuccino dráž Cena služby se stanovuje individuálně podle velikosti a celkového stavu domu. Čapková při porovnání vychází z nákladů na tříčlenný výbor, jehož členové pobírají odměny a za které se odvádějí příslušné odvody. ,,Ve srovnání s profesionálním předsedou často dojdeme ke stejné částce, případně se náklady zvýší maximálně o 100 až 150 korun měsíčně, když se rozpočítají na jednotlivé jednotky. To je v dnešní době jedno cappuccino,‘‘ přirovnává Čapková. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč se vlastníci vyhýbají funkci předsedy SVJ?Co se stane, když výbor ze dne na den přestane fungovat?Jak probíhá převzetí domu profesionálním předsedou?Od čeho se odvíjí cena profesionálního vedení SVJ?Jaké nedostatky mohou zůstat po předchozím profesionálním předsedovi?
• 
  Koupit firmu je skoro jako svatba. Špatně zvolený partner může zhatit celý obchod 31.08.2026 31min

  Vybudovat nový tým, získat potřebná povolení nebo proniknout na zahraniční trh může firmě zabrat pět let a stát miliony korun. Akvizice dokáže tuto cestu výrazně zkrátit, sama o sobě však úspěch nezaručuje. Kamil Vaniš, partner BDO Česká republika, a Tomáš Návrat, investiční ředitel skupiny Expandia, v pořadu Byznys DNA na platformě FocusOn.cz vysvětlují, proč se nákup firmy podobá svatbě, co rozhoduje o úspěchu transakce a jak snadno se očekávaná synergie může rozplynout.Akvizice podle hostů dává smysl především ve chvíli, kdy podniku chybí schopnost, bez níž se nemůže dále rozvíjet. Nemusí přitom kupovat přímého konkurenta. Může jít například o technologii, odborný tým, certifikaci, přístup na nový trh nebo povolení, jehož získání by bylo příliš zdlouhavé.Vaniš uvádí příklad výrobní společnosti, která neumí svařovat hliník, přestože její zákazník takové výrobky požaduje. Vybudování vlastního týmu, zavedení technologie a získání všech potřebných povolení by jí podle něj mohlo zabrat až pět let. ,,Pokud víme o firmě, která potřebným know-how disponuje, její koupě může náš růst výrazně urychlit,'' vysvětluje.Podobná situace nastává v IT, kde společnosti mohou chybět certifikace nebo lidé schopní vyvinout požadovaný produkt. Podle Návrata se o akvizici začíná uvažovat také tehdy, když je vstup do odvětví komplikovaný kvůli regulaci, drahým technologiím nebo nedostatku odborníků. Firma si tak místo několikaletého budování koupí již fungující kompetenci.Akvizice musí zapadnout do dlouhodobé vizeSamotná příležitost ke koupi ještě neznamená, že jde o správný obchod. Kupující by měl vědět, jak cílová společnost zapadne do jeho strategie a co do ní dokáže přinést. Pokud ji pouze převezme v současné podobě a nemá plán dalšího rozvoje, může jít jen o zaparkovaný kapitál. ,,Kupující musí mít vizi. Musí mít čas, který akvizici věnuje, potřebné peníze a především vědět, proč do ní vstupuje,'' říká Návrat.Na něj navazuje Vaniš, podle něhož úspěch závisí také na schopnostech interního týmu. ,,Není to tak, že se přijde, podepíše se smlouva a tím je všechno hotové. Je to obrovské množství práce. Tyto projekty jsou velmi komplexní a vyžadují značné nasazení v určitém časovém období,'' upozorňuje.Rozhodující zároveň není pouze EBITDA, obrat nebo zisk. Čísla jsou podle Vaniše výsledkem faktorů, které je nutné poznat do hloubky. Patří mezi ně kvalita zaměstnanců, schopnosti vedení, firemní kultura, závislost na zakladateli nebo koncentrace tržeb u jediného zákazníka.Jednání připomíná dlouhé námluvyAni nalezení vhodné firmy automaticky neznamená, že její majitel bude chtít prodávat. Nabídka může přijít v nevhodnou chvíli nebo prodávající nemusí věřit, že nový vlastník dokáže jeho podnik dále rozvíjet. Transakce proto stojí především na důvěře a společné představě o budoucnosti.,,Musíte to vnímat jako partnerství. Je to skoro jako svatba. Partneři se dlouho hledají, musí jim to dávat smysl a musí vidět společnou budoucnost, ve které vybudují něco skvělého,'' popisuje Návrat. Právě rozdílná očekávání podle Vaniše ukončí řadu jednání už na začátku.Riziko nekončí ani podpisem smlouvy. Očekávaná synergie může selhat, pokud kupující nerozumí obchodnímu modelu, přecení své schopnosti nebo neudrží klíčové zaměstnance. Kritické je to zejména v IT, kde hodnotu firmy často tvoří lidé, kteří mohou kdykoliv odejít. ,,Když se nepodaří klíčové hráče udržet, můžete najednou sedět na byznysu, který nemusí pokračovat,'' uzavírá Vaniš.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak poznat, že organický růst firmě přestal stačit?Co může kupující odhalit až při podrobném prověřování vybrané společnosti?Proč jsou akvizice IT firem obzvlášť závislé na zaměstnancích a firemní kultuře?Jaké problémy mohou nastat, když zakladatel ani po prodeji nechce firmu pustit z rukou?Proč někdy chtějí týmy začít spolupracovat ještě před dokončením všech smluv?
• 
  Z kanceláře k nožům. David Kudrna vyrábí čepele za tisíce, polovinu ceny spolknou materiály 27.08.2026 37min

  Když přišla pandemie, zavřel se do dílny a začal vyrábět nože. Z původně nešikovného samouka se postupně stal podnikatel a nožíř, jehož výrobky stojí až devět tisíc korun a na některé se čeká několik měsíců. David Kudrna používá na rukojeti mamutí zub, šest tisíc let staré dřevo i kusy meteoritu, přesto odmítá vyrábět pouhé exponáty do vitríny. V pořadu Přežít na platformě FocusOn.cz prozradil, proč sedm z deseti jeho nožů míří do kuchyně, kolik času zabere jejich výroba a proč samotný materiál spolkne přibližně polovinu prodejní ceny.K nožířství Kudrnu přivedla pandemie i jeho manželka, která vyrábí šaty a sukně. Právě její práce ho inspirovala k tomu, aby opustil čistě kancelářský svět a začal vytvářet něco vlastníma rukama. ,,Když přišel covid, zavřel jsem se do dílny, začal vyrábět nože a už mi to zůstalo,'' vzpomíná.Začátky podle něj rozhodně nebyly snadné. Přestože dnes považuje své výrobky za řemeslně zvládnuté, první měsíce strávil učením a opakováním stejných postupů. Většinu potřebných znalostí získal z videí na YouTube a následně také v komunitě českých nožířů. ,,Řekl bych, že jsem byl dost nešikovný. Trvalo mi opravdu několik měsíců, než jsem se dostal na nějakou úroveň,'' přiznává.Sedm z deseti nožů míří do kuchyněPřestože Kudrna vyrábí také taktické a outdoorové modely, přibližně 70 procent jeho produkce tvoří kuchyňské nože. V základní nabídce jich má kolem dvanácti typů, které dále upravuje podle požadavků zákazníků. Inspiruje se mimo jiné japonskými čepelemi, například nožem Kiritsuke.Zakládá si především na tom, aby jeho výrobky nekončily ve vitrínách. Kuchyňské nože proto vyrábí z nerezové oceli a některé čepele mají tloušťku pouze 1,8 milimetru. Podle Kudrny mohou při správném používání vydržet i několik let bez broušení. Zákazníkům navíc nabízí broušení a renovaci zdarma. ,,Nože vyrábím tak, aby se lidé nebáli je používat. Nemám příliš rád vitrínové nože,'' vysvětluje.Rukojeť za šest tisíc i kus meteorituSamostatným světem jsou materiály na rukojeti. Kudrna pracuje se stabilizovaným dřevem, karbonem, sklolaminátem G10 i exotickými dřevinami. Stabilizované dřevo je napuštěné epoxidovou pryskyřicí, díky čemuž získá vyšší hustotu, odolnost a výraznější kresbu. Polotovar na jednu rukojeť může stát přibližně 800 až 900 korun.U raritních materiálů jsou částky ještě výrazně vyšší. Kus stabilizovaného mamutího klu určený na jednu rukojeť podle Kudrny vychází na pět až šest tisíc korun. Používá také mamutí stoličky, subfosilní dub nebo meteorit ze Švédska. V minulosti pracoval například se dřevem starým šest tisíc let. ,,Čím je dřevo zničenější, tím více epoxidu nasaje a tím hezčí je výsledný efekt,'' popisuje.Na jediné výstavě se potká až 70 českých nožířůKudrna při rozjezdu podnikání zjistil, že vstupuje do překvapivě silného a konkurenčního prostředí. Na tuzemských výstavách se podle něj může sejít 60 až 70 českých nožířů, přičemž celkově jich v zemi působí ještě mnohem více. Za největší domácí akci označuje výstavu v Příbrami. Nožířské akce se však konají také v Hradci Králové, Plzni nebo Brně. Právě proto se snaží odlišit vlastním designem, který zákazník pozná na první pohled. Drobné odchylky způsobené ruční výrobou přitom nepovažuje za chybu, ale za důkaz originality. Každý kus také vyrábí s milimetrovými rozdíly, takže například pouzdro z termoplastu Kydex musí vzniknout samostatně pro konkrétní nůž. ,,Když má nůž malou odchylku, jsem rád. Je na něm vidět, že jde o originál,'' vysvětluje Kudrna.Celý rozhovor, který moderuje Amar Ibrahim, si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak se David Kudrna naučil vyrábět nože pouze podle videí?Proč může i nerezová čepel začít rezivět?Jak se vyrábí rukojeť z mamutího zubu?Proč je zavírací nůž výrazně náročnější na výrobu?Jak Kudrna testuje outdoorové nože při výpravách do přírody?
• 
  Zpověď podvodníka, který z Čechů vylákal miliony: Ukrajinci mi vyhrožují smrtí, musel jsem utéct 26.08.2026 22min

  Kvůli dcerám se přestěhoval do válkou zasaženého Dnipra. Přes nabídku na Instagramu se tam dostal do podvodného call centra, jehož skutečnou povahu prý odhalil až po měsíci. Muž vystupující z bezpečnostních důvodů pod pseudonymem Marek Procházka v něm podle svých slov působil rok a tři čtvrtě. Dnes čeká na soud a své zkušenosti předává specialistům českých a slovenských bank, kteří se zabývají odhalováním podvodů. Na platformě FocusOn.cz popsal, jak tato centra fungují i kolik peněz jimi může protékat.Podle příkazu k zadržení se měl Procházka zapojit do organizované skupiny působící na Ukrajině. Ta vytvářela reklamy a internetové stránky, které se vydávaly za investiční platformy. Její členové měli kontaktovat poškozené a vystupovat jako investiční poradci a analytici. Procházka se však hájí tím, že zpočátku netušil, do jakého prostředí vstoupil. ,,Každá mince má dvě strany. Dostal jsem se k tomu jako slepý k houslím,‘‘ říká.Do Dnipra odjel, aby byl nablízku svým dvěma dcerám, které tam odvezla jeho bývalá manželka pocházející z Ukrajiny. Právě ona mu později poslala nabídku práce. ,,Moje bývalá žena mi na Instagramu poslala odkaz na nabídku, ve které hledali česky a slovensky hovořící manažery. Slibovali výplatu, možnost povýšení a ubytování zdarma. Inzeráty podvodných call center vypadají jako nabídky jakékoli seriózní práce. Nenapíšou vám, že budete dělat něco nelegálního. Takhle jsem se nechal namotat já,‘‘ popisuje.V centru působil jako retenční manažer. Jeho úkolem bylo přesvědčovat klienty, kteří již poslali první peníze, k dalším a vyšším vkladům. ,,Retenční manažer se stará o to, aby zákazník vkládal větší částky a aby se z něj postupem času podařilo získat co nejvíce peněz. To byla moje úloha,‘‘ vysvětluje. Tvrdí však, že během prvního měsíce netušil, že se jedná o podvod. Zaměstnanci se tehdy představovali vlastními jmény a řešili pouze nové klienty. ,,Nikdo z nás nevěděl, že se jedná o trestný čin. Nesetkali jsem se s obětí.‘‘Po měsíci slyšel lidi, kteří přišli o milionyPrvní vklad klientů se podle Procházky nejčastěji pohyboval kolem 250 eur. Skutečnou povahu práce měl pochopit až po měsíci, kdy přešel na vyšší pozici a setkal se s lidmi, kteří přišli o půl milionu nebo dokonce čtyři miliony korun.,,Když jsem zjistil, že firma peníze ani výnosy z investování nevyplácí zpět, řekl jsem, že chci skončit. Neměl jsem na to svědomí, protože jsem nikdy nikoho neokrádal ani okrádat nebudu,‘‘ uvádí. Vedení se ho podle jeho slov nejprve snažilo přesvědčit, aby zůstal, poté ale mělo přijít vydírání. ,,Nejprve na mě šli po dobrém. Potom začalo vyhrožování smrtí mně i mé rodině,‘‘ tvrdí.Důvodem měl být také nedostatek Čechů s obchodními zkušenostmi. Procházka uvedl, že deset let pracoval jako obchodní manažer. Uměl proto komunikovat s klienty a na rozdíl od ukrajinských operátorů mluvil bez cizího přízvuku. Přestože údajně chtěl odejít, v centru zůstal ještě přibližně rok a půl. Nyní čeká na soud.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak podvodná call centra získávají nové zaměstnance?Jak operátoři během několika minut vybudují důvěru svých obětí?Jak jsou podvodná call centra organizována a kolik peněz jimi může protékat?Proč Procházka neodešel hned poté, co zjistil, že jde o podvod?Jaké zkušenosti dnes předává specialistům českých a slovenských bank?
• 
  Jak Foxconn obsazuje tisíce pracovních míst na stále náročnějším trhu 25.08.2026 30min

  Najít stovky nových zaměstnanců ročně je dnes pro většinu firem téměř nadlidský úkol. Společnost Foxconn však v Pardubicích a Kutné Hoře zaměstnává bezmála pět tisíc lidí a jen během loňského roku obsadila více než tisíc pracovních pozic. Jak se v době rekordně nízké nezaměstnanosti hledají zaměstnanci pro nepřetržité provozy, proč firma stále více spoléhá na zahraniční pracovníky a jakou roli v náboru hrají Filipínci? O tom v podcastu Válka o lidi na platformě FocusOn.cz hovořil HR manažer společnosti Foxconn Michael Vávra.Foxconn patří mezi největší zaměstnavatele ve svém regionu. V pardubickém a kutnohorském závodě dnes pracuje lehce pod pět tisíc lidí. Podle Michaela Vávry se současný počet zaměstnanců pohybuje na podobné úrovni jako během vrcholu pandemie v roce 2021.Tehdy firma těžila z vysoké poptávky po síťové elektronice související s masivním rozšířením práce z domova a videokonferencí. Po následném ochlazení však společnost opět začala růst a během jediného roku obsadila více než tisíc pracovních míst. Nábor takového objemu zaměstnanců přitom není v lokalitách typu Kutná Hora vůbec jednoduchý. Firma proto detailně analyzuje místní pracovní trh, demografický vývoj i preference uchazečů.„Pokud se bavíme o lokálních Češích, tak ti chtějí ideálně pracovat na osmihodinových ranních směnách. To je jednoznačné. Vzhledem k tomu, že většina našeho byznysu funguje spíše na dvanáctihodinových ranních a nočních směnách, zaměřujeme se na jednu cílovou skupinu, a tou jsou cizinci,“ říká Michael Vávra.Sázka na zahraniční komunity a rostoucí význam FilipínZahraniční zaměstnanci dnes tvoří přibližně 30 % pracovní síly společnosti. Firma se dlouhodobě opírala zejména o ukrajinskou a mongolskou komunitu. Situaci však výrazně změnila válka na Ukrajině.Foxconn sice dokázal zvýšit podíl ukrajinských žen ve výrobě, některé pozice však z legislativních i fyzických důvodů nelze obsadit výhradně ženami. Management proto začal hledat nové zdroje pracovní síly s předstihem. Když firma plánovala budoucí růst a připravovala se na nábor přibližně 500 lidí během několika měsíců pro nový projekt, začala analyzovat možnosti v několika zemích. Ve hře byli například pracovníci ze Srbska, Severní Makedonie, Moldavska nebo Kazachstánu. Nakonec ale zvítězily Filipíny.Podle Vávry je při vstupu na nový zahraniční trh potřeba postupovat systematicky. „Nemá smysl relokovat lidi, kteří dosahují podobných mezd v domovské zemi jako u nás. Určitě je potřeba udělat průzkum mezd. Stejně důležité je poznat kulturu, ať už jde o náboženství nebo ochotu se relokovat,“ popisuje. Důležitou roli podle něj hraje také výběr správného partnera, který se na daném trhu dlouhodobě pohybuje a dokáže nabídnout relevantní reference od podobných firem.Agenturní flexibilita versus stabilní kmenAčkoli Foxconn spolupracuje s personálními agenturami, jejich podíl se snaží držet relativně nízko. Agenturní zaměstnanci podle Vávry představují především nástroj flexibility, který pomáhá reagovat na výkyvy v objemu zakázek.Jejich podíl se pohybuje pod deseti procenty. Strategickým cílem firmy je však budovat co největší skupinu kmenových zaměstnanců. Pokud se agenturní pracovník osvědčí, společnost se jej snaží převést do vlastního stavu. U kmenových zaměstnanců totiž může lépe pracovat s rozvojem, vzděláváním i kariérním růstem.Co se v rozhovoru dozvíte:Jak Foxconn během jednoho roku obsadil více než tisíc pracovních pozic.Proč dnes tvoří zahraniční zaměstnanci přibližně třetinu pracovní síly firmy.Jak společnost vybírala Filipíny jako nový zdroj pracovníků.Proč referral program poráží pracovní portály.Jak pomocí dat obhajovat náborové rozpočty před vedením firmy.