FOCUS ON

Epizode

• Architekt z New Yorku: V poslední době si připadám jako nástroj na zisk 19.07.2026 35min

  Architekt Jan Klaška, který působí v newyorské pobočce renomovaného dánského studia BIG a podílí se na návrhu stadionu v Las Vegas, v pořadu The Soul Capital Libora Zezulky popsal, jak se proměňuje role architektury v době umělé inteligence, proč kvalitní stavby dokážou nastartovat rozvoj celých měst a proč si v poslední době stále intenzivněji klade otázku, zda architekt neslouží především jako nástroj pro tvorbu zisku.Podle Jana Klašky zůstává architektura i v době developerských projektů a komerčních tlaků uměleckou disciplínou. Spolu se společností se však mění kontext jejího vzniku i samotná definice umění. „Architektura je symbiózou umění a technických i sociálních znalostí, které se spojují v jeden celek,“ vysvětluje Klaška.Architekty přesto nevnímá pouze jako umělce. Jejich práce podle něj propojuje celou řadu oborů a vyžaduje nejen tvůrčí schopnosti, ale také technické, sociální a psychologické znalosti.„Architektura má vlastní škatulku. Je to něco mezi uměním, technickou vědou, sociologií a psychologií. Není to čistokrevné umění ani čistokrevná technická záležitost,“ dodává Klaška. Právě schopnost spojovat různé disciplíny považuje za důležitou součást architektonické profese. Architekti podle něj nevytvářejí pouze jednotlivé budovy, ale prostředí, ve kterém lidé žijí, pracují a tráví podstatnou část svého života. „Dnes se v architektuře pohybujeme každodenně. Žijeme a pracujeme v prostředí, které je definováno architekturou,“ říká Klaška.Tvorba architektů tak může ovlivňovat lidské pocity, způsob života i fungování veřejného prostoru. Kvalitně navržené prostředí může přinášet spokojenost, zatímco špatně fungující stavby mohou vyvolávat frustraci a komplikovat každodenní život.Z Londýna do New Yorku. Rozhodla zelená karta i lidéProfesní cesta Jana Klašky vedla z České republiky přes londýnské studio Zaha Hadid Architects až do New Yorku, kde dnes působí v kanceláři BIG a podílí se na návrhu stadionu v Las Vegas. Přestože byl v Londýně spokojený a aktivně nehledal novou pracovní ani životní zkušenost, nakonec se rozhodl využít příležitost, kterou mu nabídla americká zelená karta. „Finálním důvodem bylo, že jsem měl zelenou kartu, a kdybych ji nevyužil, propadla by mi,“ vysvětluje.Teprve po přestěhování si naplno uvědomil, jak výrazně se obě metropole liší. Zatímco Londýn ho profesně i osobně bavil, v New Yorku se podle svých slov nakonec našel více.„To, co dělá New York New Yorkem, jsou lidé. Energie, způsob života, způsob nahlížení na život a hodnoty,“ popisuje. New York je podle něj mimořádně rychlé, náročné a někdy také nepříjemné město. Právě jeho intenzivní a tvrdé prostředí však může lidi vést k větší vděčnosti za běžné okamžiky.„New York je neskutečně rychlý a neskutečně nepříjemný. Když ale lidi poznáte trochu do hloubky, zjistíte, že se právě kvůli relativně drsnému prostředí dokáže projevit vděčnost a snaha využít každý okamžik,“ říká Klaška. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se také:Proč Jan Klaška považuje navrhování věznic za jednu z nejzajímavějších architektonických disciplín?V čem se podle něj liší život v Londýně a New Yorku?Proč by ho neomezený rozpočet a absolutní svoboda při navrhování spíše paralyzovaly?Jaké osobní hodnoty a životní priority odhalily hry během natáčení pořadu?Jakou stavbu by chtěl navrhnout, kdyby si mohl vybrat bez ohledu na rozpočet a lokalitu?
• Komunismus vypadá hezky, ale nefunguje. David Černý vysvětluje, proč se v Česku nedá tvořit 16.07.2026 29min

  Od soch za miliony korun přes kontroverzní projekt v Nových Butovicích až po kritiku české byrokracie a médií. Známý český umělec David Černý v pořadu Next Stop Jana Klašky na platformě FocusOn.cz nabízí pohled do zákulisí vzniku monumentálního umění a vysvětluje, proč se podle něj inovativní projekty v Česku rodí mnohem obtížněji, než by musely.Monumentální umění ve veřejném prostoru vyžaduje značné finanční investice, které běžné galerie ani veřejné instituce často nemohou pokrýt. David Černý připouští, že vytvořit například desetimetrovou kinetickou sochu je bez spolupráce s privátním sektorem nebo developery velmi obtížné.Soukromý kapitál proto považuje za důležitou součást realizace rozsáhlých projektů. Sám upozorňuje, že ve světě fungují zcela jiné finanční možnosti i mecenášské vztahy než v Česku. ,,Nejsem Anish Kapoor, který zavolá Mittalovi a řekne: Chtěl bych udělat dvanáctimetrové dílo, které bude stát asi tři miliony dolarů. A Mittal mu odpoví: Tak dobře, co s tebou mám dělat.'' říká Černý. Podle něj je proto propojení umění s developerskými projekty v českém prostředí často praktickou nutností.Nové Butovice pod palbou: Padesát stížností proti jedné lodiVýznamnou část rozhovoru věnoval Černý projektu připravovanému v pražských Nových Butovicích. Stavba pracující s motivem lodi nyní prochází schvalovacím procesem a podle autora naráží na řadu administrativních překážek. Černý uvedl, že stavební povolení by mělo být vydáno během nejbližší doby, avšak pravděpodobně půjde pouze o nepravomocné rozhodnutí, proti kterému budou následovat další odvolání.Výraznou roli podle něj hraje i odpor části veřejnosti. ,,Je tam už teď asi padesát stížností. Kuriózně jsou všechny samozřejmě ve stylu: ‚Nám se to nelíbí,‘‘ popisuje. Současně upozorňuje, že systém podle něj umožňuje evidovat především negativní stanoviska, zatímco pozitivní podpora projektu se při rozhodování prakticky nezohledňuje. ,,Tohle je padesát stížností, no a tady máme osmdesát nějakých pochval,'' uvádí jako příklad situace, kterou by podle něj bylo vhodné zohledňovat také.Mezi symbiózou a parazitismem: Jak sochy mění architekturuVztah mezi architekturou a uměním patří k tématům, kterým se David Černý dlouhodobě věnuje. Zdůrazňuje přitom rozdíl mezi základní funkcí architektury a funkcí uměleckého díla.Architektura podle něj musí být především utilitární a funkční. Budova musí sloužit svému účelu a umožňovat lidem bydlet či pracovat. Socha naopak nemusí plnit praktickou funkci a jejím hlavním úkolem je nést myšlenku. Přesto se podle něj oba světy často prolínají.Jako příklad uvádí svá známá miminka na Žižkovské televizní věži, jejichž umístění původně nevyvolávalo jednoznačné nadšení.Spolupráci s architektem Václavem Aulickým, autorem žižkovské televizní věže, dodnes považuje za příklad toho, jak mohou architektura a umění vzájemně fungovat. ,,Nejdřív z toho nebyl příliš nadšený, ale časem zjistil, že tato symbióza nakonec prospěla oběma stranám,“ říká Černý. Vztah architektury a umění proto často popisuje jako kombinaci symbiózy a parazitismu. Umění podle něj může architekturu nejen doplňovat, ale také provokovat a posouvat novými směry Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcastJaké umělecké dílo má David Černý ze všech nejraději?Proč odmítá prozradit více detailů o svém ztvárnění Donalda Trumpa v Benátkách?Jaký technický problém musel řešit při instalaci pohyblivých motýlů na obchodním domě Máj?Kdo je tajemný druhý pilot, o kterém hovoří v souvislosti se svými novými díly?Jaké další hrozby kromě válek a umělé inteligence podle něj mohou vést k úpadku civilizace?
• Malá obec, velká lekce pro Česko. Bělotín si vybudoval vlastní příjmy, byty i plán pro blackout 15.07.2026 27min

  Komunitní energetika, dostupné bydlení, vlastní hospodářské zdroje i připravenost na blackouty. Obec Bělotín patří mezi samosprávy, které se dlouhodobě snaží budovat větší finanční i energetickou nezávislost. V pořadu Greenspin na platformě FocusOn.cz starosta Eduard Kavala popsal, jak se obci daří rozvíjet vlastní příjmy, proč sází na komunitní energetiku a jakou roli mohou hrát obnovitelné zdroje při zvládání krizových situací. V čele Bělotína stojí nepřetržitě od března roku 1990.Když se Eduard Kavala v březnu roku 1990 postavil do čela Bělotína, nejprve na základě kooptace a později po řádných komunálních volbách, řešila obec zcela jiné výzvy než dnes. Obyvatelé od nového vedení očekávali především vyrovnání starých účtů, osobních sporů a křivd, které si nesli z předchozích let.Tehdejší zastupitelstvo si však hned na počátku definovalo tři hlavní strategické směry rozvoje, u nichž vytrvalo celých 36 let. Tento kontinuální přístup přinesl obci nejen stabilitu, ale také prestižní ocenění, například titul laureáta soutěže Osobnost venkova za přínos k rozvoji samosprávy v rámci projektu Vesnice roku.Rozpočet, o kterém se v 90. letech ani nesniloDnes Bělotín disponuje rozpočtem, o kterém se jeho vedení v devadesátých letech minulého století ani nesnilo. Klíčem k úspěchu přitom nebyly pouze běžné daňové příjmy od státu, ale také cílené budování vlastních hospodářských zdrojů. Obec se v minulosti odmítla vzdát strategického majetku, což se jí v dlouhodobém horizontu bohatě vyplatilo. Vlastní finanční polštář dnes Bělotínu umožňuje efektivně kofinancovat dotační tituly a investovat do rozvoje, aniž by byl stoprocentně závislý na vnějších transferech.„Naše filozofie po celou dobu spočívala v tom, že peníze, které dostáváme od státu, máme na běžné hospodaření a normální provoz. To, co se nám podaří získat na dotacích, se pak snažíme kofinancovat právě z vlastních zdrojů,“ vysvětluje Kavala ekonomický model obce.Kamenolom, skládka a 108 bytů s regulovaným nájemným Ekonomická síla Bělotína stojí na třech pevných pilířích, které v minulosti čelily tlakům na uzavření či prodej. Prvním je místní kamenolom, který si obec ponechala ve svém vlastnictví a sama jej provozuje. Druhým zdrojem je skládka odpadů, jejíž zachování bylo v minulých letech riskantním krokem, avšak v současnosti generuje stabilní finanční příjmy. Třetím a sociálně nejvýznamnějším pilířem je rozsáhlý bytový fond. ,,Máme 108 obecních bytů a teď jsme získali peníze na dalších osm. Pořád držíme regulované nájemné a už to není prodělečné. To jsou ty peníze, které přidáváme k prostředkům, jež se nám podaří získat,‘‘ uvedl KavalaTento přístup k bytové politice přitom není žádným novým experimentem. Zatímco velké finanční instituce a státní koncepce teprve v posledních letech objevují výhody družstevního či dostupného obecního bydlení, v Bělotíně s tímto formátem začali pracovat už před pětadvaceti lety.  Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se dozvíte?Jaké tři strategické směry rozvoje si vedení Bělotína definovalo v roce 1990 a proč je nemuselo měnit ani po 36 letech?Jak reagovali starší obyvatelé během veřejných slyšení, když srovnávali výstavbu větrných elektráren s historickým budováním dálnic, plynovodů a vedení vysokého napětí na svých pozemcích?Jak dopadl spor o akcie společnosti Vodovody a kanalizace Přerov, a. s., a jakým způsobem se podle Eduarda Kavaly pokusila Česká spořitelna získat nad vodárenskou infrastrukturou kontrolu?Jaké kuriózní mýty o žížalách a vlivu větrných elektráren na přírodu museli zástupci obce vyvracet během exkurzí pro občany?Proč podle Eduarda Kavaly nestačí budovat obnovitelné zdroje jen kvůli úsporám, ale také jako součást krizové připravenosti obce?
• Vzestup a pád pěti rodin: Jak italská mafie v New Yorku vybudovala miliardový korporát 14.07.2026 31min

  Americká mafie fascinuje veřejnost už desítky let, její skutečné fungování však zná jen málokdo. V pořadu Wiseguy na portálu FocusOn.cz publicista a expert na organizovaný zločin Jan Nápravník vysvětlil, jak vznikl systém takzvaných Pěti rodin, jaký vliv mafie získala v americké ekonomice a proč dnes představuje už jen zlomek své někdejší síly.Před rokem 1930 připomínal italsko-americký organizovaný zločin v New Yorku spíše soubor soupeřících gangů než jednotnou organizaci. Podle Jana Nápravníka neexistovala žádná pevná struktura ani jednotná kultura. V jednotlivých částech města působily skupiny napojené na italské komunity v Bronxu, Brooklynu či na Manhattanu.Zásadní zlom přinesla takzvaná Castellammarská válka. Proti sobě stály dvě nejsilnější frakce vedené Joem Masseriou a Salvatorem Maranzanem. Po odstranění obou rivalů se do čela dostal Lucky Luciano, který odmítl zopakovat chyby svých předchůdců.„Vznikla Komise, měla lichý počet, což je samozřejmě ideální. Všechna strategická rozhodnutí týkající se rodin v New Yorku nebo italsko-americké mafie v celých Spojených státech jsou projednávána komisí, kde zasedají rodiny italsko-americké mafie napříč USA, ale prim hraje pět tradičních newyorských rodin,“ vysvětluje Nápravník. Právě tato Komise vytvořila systém, který fungoval po desetiletí a umožnil mafii efektivně řídit konflikty, rozdělovat sféry vlivu a koordinovat nejvýnosnější aktivity.Vojenská hierarchie a byznysové divizePřestože název „rodina“ působí romanticky, realita byla mnohem blíže vojenské organizaci. Na vrcholu stál boss, který přijímal zásadní strategická rozhodnutí. Pod ním působil underboss odpovědný za každodenní chod organizace. Následovali kapitáni, vojáci a rozsáhlá síť spolupracovníků, kteří nebyli plnohodnotnými členy, ale generovali rodinám značné příjmy. Součástí vedení byl také consigliere, diplomat a poradce, který pomáhal řešit spory uvnitř organizace i mezi jednotlivými rodinami.Jednotlivé rodiny si postupně vybudovaly vlastní specializace podle toho, kde byly nejsilnější. Rodina Lucchese dominovala oděvnímu průmyslu a odborům v newyorském Garment District. Rodina Colombo si vybudovala pověst násilnické organizace, kterou si ostatní klany najímaly na špinavou práci. Naopak rodiny Gambino a Genovese se soustředily na politické kontakty, stavebnictví a kriminalitu bílých límečků. ,,Rodina Gambino a Genovese byly hodně napojené na politiku, a tzv. white-collar crime. A také na stavebnictví. Takové zločiny, u kterých si tolik neumazaly ruce,“ popisuje Nápravník.Když mafie vydělávala na každém okně v New YorkuVrchol ekonomické moci zažívala americká mafie v 70. a 80. letech. Tehdy dokázala propojit organizovaný zločin s legálním byznysem prostřednictvím korupce, odborů a politických kontaktů.Mafiánské rodiny zakládaly vlastní firmy, ovlivňovaly veřejné zakázky a profitovaly z rozsáhlých stavebních projektů. Díky propojení s odbory a politiky dokázaly manipulovat výběrová řízení a zajišťovat zakázky pro vlastní společnosti.Nápravník ilustruje tehdejší systém na konkrétním příkladu: „V osmdesátých letech existovala v New Yorku firma na čištění a výměnu oken. Na každém okně městské budovy, které se ve městě umylo, instalovalo nebo vyměnilo, inkasovali dva dolary. To jsou miliony oken každý rok,“ uvádí Nápravník.  Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v rozhovoru dozvíte?Jaké výsadní postavení měla mafiánská rodina v New Orleans a proč se nemusela zodpovídat komisi při přijímání nových členů?Jak Donnie Brasco pronikl do rodiny Bonanno a proč jeho působení vedlo k uvěznění více než stovky mafiánů?Jakým způsobem ovládaly jednotlivé rodiny odbory, přístavy nebo stavebnictví?Proč zákon RICO změnil pravidla boje proti organizovanému zločinu?Jaké faktory vedly k tomu, že dnešní americká mafie disponuje jen zlomkem své někdejší moci?
• Pes jako zbraň. Armádní psovodka popisuje výcvik 13.07.2026 37min

  Služební pes není jen věrný společník. V armádě představuje důležitý pracovní nástroj, který pomáhá při ochraně objektů, hlídkové činnosti i vyhledávání výbušnin. Armádní psovodka Adriana Švecová v pořadu Přežít na platformě FocusOn popsala, jak náročný je výběr služebních psů, proč jsou belgičtí ovčáci považováni za „formuli 1“ mezi psy a co se se služebním psem děje po odchodu do výslužby.Zatímco většina lidí si vybírá psa podle povahy nebo vzhledu, armáda postupuje výrazně přísněji. Služební pes musí projít náročnými zdravotními i povahovými testy, než se vůbec dostane do služby.,,U nás projdou jenom psi s čistým zdravotním stavem. Procházejí rentgeny, vyšetřením srdce a dalšími zdravotními kontrolami, abychom si vykoupili psa s čistým štítem, u kterého víme, že je kompletně zdravý," říká Švecová.Důležitá není pouze zdravotní stránka. Psi musí zvládat střelbu, pohyb v náročném prostředí, různé povrchy, schodiště nebo rušné prostředí. U obranných psů se navíc testuje ochota zasahovat proti figurantovi.Služební pes je zbraňŠvecová během rozhovoru několikrát zdůraznila, že služební pes není běžný domácí mazlíček. Především obranní psi jsou součástí bezpečnostních složek a podle toho je potřeba k nim přistupovat. ,,Je to zbraň," říká jednoznačně. Právě proto armádní psi podléhají přísnému výcviku a kontrole. Psovod musí mít svého psa neustále pod dohledem a dobře znát jeho reakce. ,,Musíme počítat s tím, že je to pořád zbraň. Stačí nějaký výkřik nebo podnět a ten pes okamžitě reaguje," popisuje.Belgický ovčák jako formule jednaAčkoliv armáda vykupuje i křížence belgických a německých ovčáků, trend posledních let je poměrně jasný.Přestože podle Švecové mají němečtí ovčáci často vyrovnanější povahu, armáda dnes stále více využívá belgické ovčáky. ,,Belgičák je prostě formule jedna," říká psovodka. Tím naráží na jejich vysokou pracovní výkonnost a nasazení ve službě. Výcvik trvá měsíce, vztah vzniká rokyArmáda může vykupovat psy ve věku od jednoho roku do tří let. Po zařazení následuje základní výcvik ve výcvikovém centru v Chotyni.Kurz trvá přibližně tři měsíce a jeho cílem je připravit psa i psovoda na základní atestace a službu. Podle Švecové ale skutečná práce začíná až poté. ,,Kurz je jen základ. Psovod se musí naučit se psem fungovat a postupně si vybudovat vztah," popisuje. Někteří psi přecházejí k novému psovodovi po svém předchůdci, jiní přicházejí jako nově vykoupení psi bez předchozí služby.Když pes odejde do důchoduSlužební psi v armádě zpravidla slouží přibližně devět let. Poté odcházejí do výslužby.Na rozdíl od některých jiných složek však armáda důchodový program pro psy nemá. Ve většině případů si proto svého čtyřnohého kolegu bere domů samotný psovod. ,,Každý správný psovod si ho vykoupí zpátky," říká Švecová. Cena bývá podle ní symbolická. Veškerá další péče ale už zůstává na novém majiteli.Když jeden pes zvládne dvě specializaceVedle klasických hlídkových psů a specialistů na vyhledávání výbušnin se v armádě objevují i takzvaní duální psi.Ti dokážou kombinovat obrannou službu s pachovou prací, což je mimořádně náročné.,,To je jeden ze sta, který dokáže ty dvě profese dělat na stejné úrovni. Nemůžete každého psa naučit, aby stejně dobře kousal i čuchal," vysvětluje Švecová. Právě proto jde o velmi cenné a vzácné jedince. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v rozhovoru dozvíte?Jak probíhá výkup služebních psů pro Armádu České republiky?Proč jsou belgické ovčáky považovány za „formuli 1“ mezi služebními psy?Jak se předává služební pes novému psovodovi?Jak fungují duální psi, kteří zvládají obranu i vyhledávání výbušnin?Jak se Adriana Švecová stala mistryní světa v mushingu a proč dnes chová deset psů?
• Zablokovali mu sociální sítě — tak převzal rodinnou firmu a postavil konkurenci Wolt a Bolt Food  10.07.2026 28min

  Rodinnou firmu Jídlo Pod Nos převzal po svém otci a okamžitě se pustil do rozsáhlé transformace procesů, technologií i fungování celé franšízové sítě. V pořadu Big Deal na FocusOn.cz Jaromír Knechtl popsal, jak se z provozovatele reklamní agentury stal šéf rozvozové společnosti, proč se firma soustředí na menší města a jak chce konkurovat nadnárodním hráčům na trhu rozvozu jídla.Cesta Jaromíra Knechtla do čela společnosti Jídlo Pod Nos nebyla předem naplánovaná. Původně podnikal v oblasti digitálního marketingu a provozoval vlastní reklamní agenturu zaměřenou na sociální sítě. Zlom nastal ve chvíli, kdy mu byly zablokovány firemní účty na sociálních platformách a ze dne na den přišel o hlavní zdroj příjmů.„V tu chvíli jsem přišel prakticky ze dne na den o podnikání. Začal jsem hledat způsob, jak ho udržet, ale zároveň jsem se rozhodl diverzifikovat příjmy. Nechtěl jsem být závislý jen na reklamní agentuře,“ vzpomíná Knechtl. Na doporučení svého otce se proto rozhodl otevřít vlastní franšízu Jídlo Pod Nos. Začínal jako běžný franšízant bez jakýchkoliv výhod.„Za franšízu jsme zaplatili stejně jako každý jiný partner. Neměli jsme žádné úlevy, spíše naopak,“ říká. Výhodou se ukázalo propojení jeho zkušeností s marketingem a znalostí logistiky obchodního partnera. Právě tyto dvě oblasti považuje za klíčové pro úspěšné fungování rozvozové služby.Po převzetí firmy změnil téměř všechnoPo několika letech v roli franšízanta převzal vedení celé společnosti. Díky zkušenosti z terénu přesně věděl, kde firma naráží na limity. „Změnili jsme úplně všechno. Tím, že jsem si prošel rolí franšízanta, jsem přesně věděl, co partnerům chybí a co je potřeba zlepšit,“ vysvětluje. Největší nedostatky viděl v marketingu, technologických platformách a interních procesech.„Web i aplikace byly v tristním stavu. Upřímně jsem se divil, že si přes ně lidé objednávali. Dokonce jsem měl problém objednat si přes naši aplikaci i já sám,“ přiznává. Firma proto investovala do vývoje nových systémů pro zákazníky, restaurace i kurýry. Podle Knechtla šlo o jednu z nejnáročnějších změn v historii společnosti.Obrat v nižších stovkách milionůJídlo Pod Nos dnes funguje prostřednictvím franšízové sítě a působí ve více než třiceti městech po celé České republice. „Máme otevřeno přes třicet měst, jednatřicet nebo dvaatřicet,“ uvádí Knechtl. Pokud se firma posuzuje jako celek včetně všech franšízantů, pohybuje se její výkon podle něj v nižších stovkách milionů korun ročně. „Pokud se bavíme o značce Jídlo Pod Nos, bavíme se o nižších řádech stovek milionů korun ročně,“ říká.Zároveň upozorňuje, že samotný franšízor hospodaří s nižšími příjmy, protože hlavní obrat vytvářejí jednotliví franšízoví partneři.Menší města jako hlavní příležitostZatímco většina konkurence se soustředí na velké aglomerace, Jídlo Pod Nos dlouhodobě sází na regionální trh. „Poměrně rychle jsme zjistili, že menší města jsou dobrý byznys. Není tam tak silná konkurence a zároveň je mnohem levnější dát lidem vědět, že tam působíme,“ vysvětluje Knechtl.Praha ani Brno podle něj nepatří mezi strategické priority společnosti. „Praha nebo Brno nejsou naším cílem. Soustředíme se na menší a středně velká města,“ říká. Za perspektivní považuje především lokality s přibližně dvaceti tisíci obyvateli. Díky vlastní logistice však firma dokáže obsloužit i široké okolí.„Dokážeme vozit zhruba patnáct až dvacet minut za hranice města. Neřešíme tolik kilometry jako čas. Díky tomu dokážeme z desetitisícového města udělat trh odpovídající dvaceti tisícům obyvatel,“ popisuje. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v rozhovoru dozvíte:Jak se Jaromír Knechtl dostal z reklamní agentury do čela Jídlo Pod Nos.Proč firma sází na menší města místo Prahy a Brna.Jak funguje franšízový model bez vstupního poplatku.Jaké investice potřebuje nový franšízant.Proč společnost zatím neuvažuje o zahraniční expanzi.
• „Vlak hoří!“ volala žena na dráhy. Ve skutečnosti testovali technologii budoucnosti 09.07.2026 1h

  Český průmysl stojí na rozcestí. Podle Aleše Kubalíka, generálního ředitele společnosti AMV Technology a hosta podcastu Tech Talk na platformě FocusOn, je právě nyní ideální čas investovat do moderních technologií. Budoucí konkurenceschopnost firem podle něj zajistí především strojové vidění, digitalizace a hluboké učení. Příběh společnosti AMV Technology se začal psát v roce 2015, kdy se Aleš Kubalík potkal se svým budoucím společníkem Vlastimilem Čablou. V té době zažíval automatizační sektor nevídaný boom. Výrobní podniky doslova naháněly integrátory a poptávka dramaticky převyšovala nabídku. Mnohé firmy měly plné kapacity a byly vyprodané i na dva roky dopředu. V roce 2019 pak oba partneři založili vlastní firmu AMV Technology, jejíž rozjezd následně ovlivnila pandemie a další globální ekonomické vlivy, které trh zásadně proměnily. Dnes je situace na trhu zcela opačná. Nabídka převyšuje poptávku, což vytváří unikátní příležitost pro výrobní podniky. „Pokud dnes mají výrobní podniky k dispozici finanční prostředky, jsou schopny získat automatizaci ve vysoké kvalitě a zároveň za dobré peníze. Teď je ideální doba automatizovat,“ říká Aleš Kubalík. Jeho firma se dnes rozrostla na stabilní tým čítající 20 odborníků.Úzká specializace jako cesta k úspěchuNa rozdíl od mnoha konkurentů, kteří se snaží dodávat komplexní automatizační linky na klíč včetně robotiky či vibračních podavačů, vsadila společnost AMV Technology na striktní specializaci. Tou je výhradně strojové vidění. Ačkoliv se jedná o úzký segment v rámci celého průmyslu, jeho využití je mimořádně široké. Kamery a čtečky kódů jsou dnes prakticky nedílnou součástí téměř každého jednoúčelového stroje nebo výrobní linky.Firma vyvíjí kamerové systémy pro navádění robotů, kontrolu kvality, detekci povrchových vad či čtení kódů. Působí přitom napříč odvětvími od automotive přes potravinářství a výrobu elektroniky až po gumárenský průmysl. Jedním z mála segmentů, který jí v portfoliu chybí, je obuvnictví. Paradoxem zůstává, že firma sídlí ve Zlínském kraji, který po celém světě proslavil Tomáš Baťa. „Náš obor není monotónní. Neustále se setkáváme s novými technologiemi, novými provozy a řešíme odlišné požadavky zákazníků,“ doplňuje Kubalík.Hluboké učení a technologické partnerství V oblasti strojového vidění prošly technologie v posledních letech obrovským vývojem. Hlavním trendem, který nastoupil před šesti až osmi lety, byly neuronové sítě a hluboké učení. Dnes už nejde o pouhé nadšení z nové technologie, ale o její precizní optimalizaci. Cílem vývojářů je dosáhnout toho, aby se software dokázal spolehlivě naučit vyhodnocovat defekty na co nejmenším počtu snímků. Podniky totiž nechtějí ztrácet čas dodáváním tisíců vzorků dobrých a špatných dílů pro zdlouhavé učení systému. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v podcastu ještě dozvíte?Jaké chyby firmy nejčastěji dělají při nasazování průmyslových kamer a proč mohou vést k nefunkčním aplikacím?Proč AMV Technology opustilo model nezávislého systémového integrátora a vsadilo na strategické technologické partnery?Jak funguje český diagnostický systém JHV CAM a jak pomáhá zkrátit oživování výrobních linek?Jak si strojové vidění poradí s kontrolou lakovaných, chromovaných nebo jinak náročných povrchů?Jakou roli bude v průmyslu v příštích letech hrát umělá inteligence?Jakým netradičním způsobem, který jde zcela proti současnému tržnímu proudu, si firma AMV Technology vybírá nové zaměstnance a proč zásadně nevyužívá personální agentury ani klasickou inzerci?
• Když přijde blackout, stát vám nepomůže. Přiznává to i vládní příručka 08.07.2026 20min

  Krizová připravenost se stává stále důležitějším tématem. Přesto většina lidí stále nepovažuje větší krizové situace za něco, co by se mohlo dotknout právě jich. Zakladatel organizace PrPom Ondřej Koudela v pořadu Rušičky na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč je klíčové naučit se zvládat stres přímo v krizových situacích, proč nestačí pouze teoretické znalosti a jakou roli mohou v budování odolnosti společnosti sehrát firmy, samosprávy i občanské iniciativy.Když dojde k dopravní nehodě, náhlému kolapsu člověka nebo jiné krizové situaci, většina lidí neselže kvůli nedostatku informací. Mnohem častěji je problémem silný stres, který člověka paralyzuje a znemožní mu jednat. Právě proto organizace PrPom staví své kurzy na zážitkové pedagogice. Podle Ondřeje Koudely jde o jedinou metodu, která se při výuce laické první pomoci dlouhodobě ukazuje jako skutečně účinná.,,Videa, přednášky, nácviky bez zážitků nebo e-learningy se podle dostupných dat ukazují jako málo účinné. Zážitková pedagogika je jediný nástroj, kterým se dá laická první pomoc opravdu naučit," říká Koudela.V krizové situaci se lidská psychika nejčastěji uchyluje ke třem základním reakcím – zamrznutí, útěku nebo agresi. Schopnost zvládnout první vlnu stresu je podle něj zásadní.,,To první, co musíte vyřešit, abyste uspěli, je vaše vnitřní nastavení, tréma a stres. Když se vám podaří překonat počáteční šok a dokážete se na začátku krize ovládnout, umožní vám to včas si všimnout nebezpečí a následně hledat efektivní řešení situace," vysvětluje.Více než 70 procent lidí s krizí nepočítáPodle údajů, které Koudela zmiňuje, si přibližně 72 procent lidí nepřipouští, že by se jich mohla větší krizová situace osobně dotknout. Nepřipravují se na ni a ve svém běžném životě s ní nepočítají.Právě tato skutečnost podle něj představuje jednu z největších výzev současnosti. ,,72 procent lidí si neuvědomuje, nepřipravuje se a nepočítá s tím, že se jich potenciál nějaké větší krize osobně dotýká. To je hlavní číslo, které musíme změnit," upozorňuje. Na rostoucí potřebu praktické přípravy reaguje organizace PrPom novým kurzem Blackout. Ten simuluje rozsáhlý vícedenní výpadek elektrické energie a učí účastníky zvládnout první kritické dny bez pomoci zvenčí. Kurz je zaměřen především na běžné občany, kteří by měli být schopni postarat se sami o sebe během prvních 72 hodin krizové situace.,,Státu nesmírně pomůže kterýkoliv občan, který prvních 72 hodin zvládne sám a nebude od státu nic požadovat. Stát se tak může soustředit na rozběhnutí krizových mechanismů a na lidi se zvýšenými potřebami, například pacienty v nemocnicích nebo obyvatele domovů pro seniory," říká Koudela.Proč stát dělá podle odborníků tak málo?Otázka krizové připravenosti podle Koudely naráží i na limity státní správy. Přestože stát občany vyzývá k přípravě a vydal například příručku zaměřenou na zvládnutí prvních 72 hodin, praktická podpora nebo systematické vzdělávání veřejnosti podle něj zatím chybí.Jedním z důvodů je podle něj i ukončení fungování týmu KRIT, který se tématu krizové připravenosti intenzivně věnoval.,,Myslím si, že stát si ze své struktury škrtl tým KRIT, který měl velký potenciál a kompetence tuto oblast rozvíjet. To je jeden z důvodů, proč je dnes situace složitější," říká.Současně však upozorňuje, že stát není jediným aktérem, který může odolnost společnosti posilovat.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní praktické dovednosti si účastníci odnášejí z celodenního kurzu Blackout?Jaké reakce lidského organismu se nejčastěji objevují při náhlém silném stresu?Proč podle Ondřeje Koudely nestačí k výuce první pomoci pouze e-learning nebo přednášky?Jak fungují zahraniční resilience centra a proč mohou být inspirací i pro Česko?Jaké místo by podle odborníků měly v budování krizové odolnosti zaujmout firmy a místní samosprávy?
• Česku chybí 300 tisíc lidí. Bez cizinců nebudeme růst, varuje expert 07.07.2026 32min

  V nejnovějším díle pořadu Export na platformě FocusOn přivítal moderátor Marek Atanasčev vrchního ředitele sekce ekonomicko-vědecké diplomacie a rozvojové spolupráce Ministerstva zahraničních věcí ČR Tomáše Kuchtu. V rozhovoru vysvětlil, jak se mění role státu při podpoře českých firem v zahraničí, proč se ekonomická diplomacie stále více zaměřuje na mimoevropské trhy a jaké překážky dnes nejvíce brzdí rozvoj českého exportu.Česká republika je z hlediska domácí poptávky relativně malým trhem. Pro řadu tuzemských firem je proto vstup na zahraniční trhy nezbytnou podmínkou dalšího růstu i návratnosti investic do vývoje a inovací. Právě proto se podle Tomáše Kuchty mění pohled státu na podporu podnikání v zahraničí.Dnešní ekonomická diplomacie už není pouze o jednorázové pomoci s exportem konkrétního výrobku. Jejím cílem je dlouhodobě posilovat konkurenceschopnost českých firem a vytvářet podmínky pro jejich trvalé působení na zahraničních trzích. Firmy jsou motivovány k zakládání poboček, budování lokální výroby nebo navazování dlouhodobých obchodních vztahů. Stát zároveň pomáhá i v opačném směru, například při zajišťování kritických surovin či komponentů, pokud se podnik dostane do situace, kdy není schopen problém vyřešit vlastními silami. ,,Ekonomická diplomacie je velice široká škála různých služeb, které prostřednictvím nástrojů, jež dnes stát má, pomáhají tomu, aby se firmy cítily komfortně a aby fungovala i česká ekonomika," vysvětluje Tomáš Kuchta.Trhu chybí 300 tisíc pracovníků, stát hledá síly v AsiiJedním z nejvýznamnějších nástrojů ekonomické diplomacie je podle Kuchty pomoc při získávání kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí. Nedostatek lidí se totiž stal jedním z hlavních limitů dalšího rozvoje české ekonomiky. Ministerstvo zahraničních věcí proto rozšiřuje konzulární kapacity ve vybraných zemích a vysílá pracovníky, kteří pomáhají s náborem, prověřováním a případným základním zaškolením uchazečů ještě před jejich příjezdem do České republiky.Zatímco v minulosti se české firmy orientovaly především na pracovníky z Balkánu nebo Ukrajiny, stále větší význam získávají země jihovýchodní Asie, zejména Indonésie a Filipíny. Významnou roli hraje rychlost a schopnost konkurovat ostatním evropským státům, které řeší podobný problém. ,,Bez kvalitních pracovníků, kterých dnes na našem trhu chybí zhruba 300 tisíc, nemůžeme přemýšlet o rozšiřování ani o expanzi. Je to limitující faktor," upozorňuje Kuchta.Dělba práce mezi diplomaty a CzechTrademDůležitou součástí podpory exportu je spolupráce mezi Ministerstvem zahraničních věcí a agenturou CzechTrade. Obě instituce mají odlišné role, které se vzájemně doplňují.Zatímco CzechTrade poskytuje služby velkému množství klientů a výrazně působí i na tradičních evropských trzích, diplomaté Ministerstva zahraničních věcí se soustředí zejména na složitější a méně tradiční destinace mimo Evropu. Právě tam mohou českým firmám otevřít dveře do prostředí, do kterého by se mnohé podniky bez podpory státu samy neodvážily vstoupit nebo by jej vůbec nezvažovaly.Na evropských trzích se role ekonomických diplomatů postupně mění. Vedle podpory firem se stále více zaměřují na koordinaci politik, sledování postojů jednotlivých zemí a přípravu na jednání na úrovni Evropské unie. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně probíhají nábory pracovníků v Indonésii a na Filipínách a jakou roli v nich hraje česká diplomacie?Proč se Ministerstvo zahraničních věcí rozhodlo během pandemie upravit síť svých zastoupení v Číně?V čem se liší práce ekonomických diplomatů od služeb agentury CzechTrade?Jaké zkušenosti si odvezly české startupy z technologického festivalu SXSW v texaském Austinu?Jak funguje Společný nástroj na podporu ekonomické diplomacie a jaké projekty díky němu vznikají?
• Cihla, dluhopisy a nic moc jiného. Češi investují, ale pořád stejně špatně 03.07.2026 32min

  Češi se o investování zajímají více než kdy dříve. Přesto podle Michaela Almásyho ze společnosti Crowdberry většina investorů stále přehlíží významnou část ekonomiky a příliš spoléhá na tradiční investiční nástroje. V pořadu eMoney na FocusOn.cz vysvětlil, proč Evropa ztrácí perspektivní firmy ve prospěch Spojených států, jakou roli mohou sehrát nové technologie na kapitálovém trhu a proč považuje demografický vývoj za jedno z největších rizik pro budoucnost evropské ekonomiky.Podle Almásyho se investování v Česku postupně stává běžnou součástí finančního života. Odkazuje přitom na data Indexu prosperity a finančního zdraví, podle kterých v roce 2025 investovalo nebo si pravidelně odkládalo peníze přibližně 82 procent Čechů. O rok dříve to bylo zhruba 66 procent.,,Je super, že se lidé postupně vzdělávají a snaží se investovat lépe,“ říká. Zároveň ho překvapilo, jak málo rozšířené jsou mezi českými investory ETF fondy, které bývají považovány za jeden z nejjednodušších investičních nástrojů.,,Šokovala mě informace, že přímo do ETF stále investuje jen asi jedno procento populace,'' říká Almásy. Vedle fondů a penzijních produktů podle něj nadále dominuje tradiční česká „cihla“, tedy investice do nemovitostí. Významnou roli hrají také dluhopisy, u kterých však upozorňuje na nutnost pečlivě vyhodnocovat poměr rizika a očekávaného výnosu.Investováním ovlivňujeme i podobu ekonomikyNa otázku, zda má smysl investovat do evropských firem, odpovídá jednoznačně kladně. Podle Almásyho nejde pouze o výnos, ale také o podporu prostředí, ve kterém žijeme.,,Volíme nejen tím, že vhodíme hlasovací lístek, ale i tím, co kupujeme a kam investujeme. Když investujeme do Ameriky, podporujeme tamní ekonomiku. Lokální firmy ale bez lokálního kapitálu růst nemohou,“ vysvětluje.Za jeden z problémů evropského trhu označuje nedostatek růstového kapitálu. Právě kvůli tomu podle něj řada perspektivních evropských technologických firem nakonec odchází do Spojených států. ,,Přibližně třetina úspěšných evropských unicornů nakonec odejde do Ameriky, protože zde nemá přístup k potřebnému růstovému kapitálu,“ upozorňuje.Veřejné burzy představují jen malou část ekonomikyJedním z hlavních témat rozhovoru byl rozdíl mezi veřejnými a soukromými kapitálovými trhy. Almásy upozorňuje, že veřejně obchodované společnosti představují pouze malou část celkové ekonomiky. ,,Pokud se investor nedívá na privátní segment, je to tak trochu jako nevidět 98 procent ekonomiky,“ říká.Připomíná také, že počet veřejně obchodovaných společností se v posledních desetiletích snižuje a význam kapitálu mimo burzu naopak roste. Mnoho investorů se tak podle něj připravuje o zajímavé příležitosti.Nová technologie DLT má zjednodušit investování napříč EvropouVýznamnou součástí rozhovoru byla také technologie DLT (Distributed Ledger Technology), která má v budoucnu usnadnit obchodování s neveřejnými cennými papíry napříč evropskými státy.Almásy vysvětluje, že dosavadní převody podílů a akcií neveřejných společností byly administrativně složité a často vyžadovaly zapojení notářů či dalších institucí.,,DLT umožňuje digitálně, jednoduše a přeshraničně řešit převody v rámci Evropy,“ popisuje.Zároveň připomíná, že český Centrální depozitář cenných papírů patří mezi první instituce v Evropě, které tuto technologii pilotně zavádějí. Podle něj přináší nová infrastruktura nejen administrativní zjednodušení, ale také výrazné snížení nákladů. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Co se v rozhovoru dále dozvíte?Proč podle Michaela Almásyho většina investorů přehlíží 98 procent ekonomiky?Jak konkrétně funguje technologie DLT a proč může změnit evropský kapitálový trh?Proč evropské technologické firmy odcházejí za kapitálem do Spojených států?Jaké chyby dělají drobní investoři při výběru finančních produktů?Proč považuje demografický vývoj za větší problém než současné ekonomické výkyvy?
• Filipínci nejsou levná pracovní síla. Firmy, které to nepochopí, přijdou o statisíce 02.07.2026 35min

  Český pracovní trh se dlouhodobě potýká s nedostatkem lidí a stále více firem proto hledá zaměstnance za hranicemi Evropy. Jednou z nejčastějších destinací jsou Filipíny. Mnozí zaměstnavatelé však stále věří, že získají levnou pracovní sílu. Podle odbornice na mezinárodní nábor, HR a personalistiku Lenky Kazdové je to jeden z největších omylů českého trhu. V podcastu Válka o lidi s moderátorem Michalem Mikuláškem vysvětlila, kolik skutečně stojí přivést zaměstnance z Filipín, proč je důležitější udržení lidí než samotný nábor a jaké chyby firmy při zaměstnávání zahraničních pracovníků nejčastěji dělají.Když se dnes výrobní firma rozhodne hledat zaměstnance na českém trhu, často narazí na realitu, kterou personalisté znají už několik let. Kandidátů ubývá a konkurence mezi zaměstnavateli roste. Firmy přitom hledají nejen operátory výroby, ale také svářeče, seřizovače, CNC operátory, elektrikáře nebo další odborné technické profese.Právě proto se stále více společností dívá za hranice Evropy. Jednou z nejčastějších destinací jsou Filipíny. Podle Lenky Kazdové však nejde o rychlé ani jednoduché řešení.„Když se podíváme na demografickou křivku, tak víme, že v Evropě lidé nejsou, tady v Čechách nejsou. Firmy prostě potřebují zaměstnance sehnat a co nejdříve,“ říká.Čekat, až bude nejhůř, je chybaMnoho firem začne zahraniční nábor řešit až ve chvíli, kdy jim chybí několik zaměstnanců a výroba začíná mít problémy. Podle Kazdové je to ale pozdě. Získat pracovníka z Filipín totiž není otázka několika týdnů. Celý proces zahrnuje výběrové řízení, schvalování dokumentů, víza i kontrolu ze strany filipínských úřadů. „Od podpisu smlouvy s agenturou je to čtyři až šest měsíců, někdy se to může prodloužit až na osm měsíců,“ upozorňuje.Právě proto považuje zahraniční nábor za strategické rozhodnutí, nikoliv za nástroj krizového řízení. Firmy, které začnou plánovat s předstihem, získávají oproti konkurenci významnou výhodu. „Čím dřív začnu, tím lépe pro firmu, protože jí to dává určitou konkurenční výhodu oproti jiným firmám,“ dodává.Filipínce nestačí vybrat. Schvaluje je i jejich vládaMálokdo si uvědomuje, že celý proces nekontrolují pouze české úřady. Do schvalování vstupuje také filipínská strana, která si velmi pečlivě hlídá podmínky, za jakých její občané odcházejí pracovat do zahraničí. Schvalují pracovní smlouvy i zaměstnavatele a snaží se předcházet případným nekalým praktikám na trhu práce.Právě tato dvojí kontrola je jedním z důvodů, proč celý proces trvá několik měsíců a nelze jej výrazně urychlit.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Co se v podcastu ještě dozvíte?Kdy dává smysl začít uvažovat o náboru z Filipín? Kolik jsou náklady a jak se připravit na nábor ze zahraničí? Proč to některé firmy udělají špatně a co jsou největší chyby, kterým se vyhnout? Proč mohou být výrobní ředitelé v některých firmách vlivnější než samotní jednatelé?Jak správně nastavit onboarding, aby zaměstnanci neodešli ke konkurenci?
• Čeští podnikatelé by měli začít myslet jako investoři. Holding jim k tomu pomáhá 01.07.2026 24min

  Mnoho českých podnikatelů, kteří začali budovat své firmy v 90. letech, dodnes soustřeďuje veškeré podnikání, nemovitosti i další majetek pod jednu společnost. Podle Ivana Kováře, partnera poradenské společnosti BDO, tím však zbytečně kumulují rizika a komplikují si budoucí prodej firmy i její předání nástupcům. V pořadu Byznys DNA vysvětlil, kdy dává smysl založit holding, kolik taková struktura stojí a proč by podnikatelé měli začít přemýšlet jako investoři.Mnoho úspěšných českých podnikatelů věnovalo poslední tři desetiletí budování svých firem. Soustředili se na růst obratu, získávání nových zákazníků a rozšiřování podnikání. Na vnitřní architekturu firmy však často nezbýval čas. Podle Ivana Kováře je právě to důvod, proč řada podnikatelů dodnes provozuje několik různých aktivit pod jednou společností.„Mnoho z těch lidí tomu obětovalo i osobní život, věnovali tomu velkou energii a pořád budovali byznys. Soustředili se na to, aby firma byla větší, úspěšnější a bohatší, ale nesoustředili se na architekturu byznysu a jeho vnitřní uspořádání,“ říká Ivan Kovář. Typickým příkladem je podnikatel, který začal s výrobou, postupně přidal autodopravu, restauraci nebo další aktivity a vše ponechal pod jednou firmou.„Ta jedna firma se stává nečitelnou i pro samotného podnikatele. Reálně neví, která část podnikání vydělává a která nevydělává. Hlavně ale kumuluje všechna rizika v jedné entitě,“ upozorňuje.Koncentrace rizik může ohrozit celé podnikáníNejvětší problém podle Kováře nespočívá pouze v nepřehlednosti, ale především v koncentraci rizik. Pokud jsou veškeré aktivity, majetek i vydělané prostředky soustředěny pod jednou společností, případné problémy jedné části podnikání mohou ohrozit vše ostatní.„Ta koncentrace rizik je trošku hazard se svým celoživotním podnikáním,“ říká Kovář. Právě proto doporučuje oddělit jednotlivé činnosti do samostatných společností a majetek postupně přesouvat do bezpečnější struktury.Holding nemusí stát milionyŘešením bývá holdingové uspořádání, tedy mateřská společnost, která vlastní jednotlivé dceřiné firmy. Podle Kováře přitom řada podnikatelů mylně předpokládá, že jde o složitou a drahou záležitost. „Udělat holdingovou strukturu nestojí moc peněz. Mateřská společnost může být standardní s.r.o. nebo akciová společnost. Takovou firmu založit a provozovat znamená náklady v řádu malých desítek tisíc korun,“ říká Ivan Kovář.BDO zároveň doporučuje, aby mateřská společnost sama aktivně nepodnikala.„Neměla by mít živnostenské oprávnění, být plátcem DPH ani přímo zaměstnávat zaměstnance. Jejím úkolem je správa majetku, řízení skupiny a ochrana vytvořené hodnoty,“ říká Kovář.Kdy je firma zralá na holding?Podle Kováře není potřeba složitých analýz. Podnikatel si může položit jednoduchou otázku: Kolik různých činností jeho firma vykonává?„Když podnikatel u jedné entity vyjmenuje více než jednu nebo dvě činnosti, je to zralé na holding,“ říká. Výroba, nemovitosti, developerské projekty nebo další investice by podle něj měly být od sebe odděleny. „Proč dělat developerský projekt na výrobní firmě? To nedává smysl,“ dodává.Holding je kostra, peníze jeho krevní oběhKovář přirovnává holdingovou strukturu ke kostře podnikání. Stejně důležitý je však i pohyb peněz mezi jednotlivými společnostmi. Jednou z hlavních výhod holdingu je možnost efektivního přesouvání kapitálu v rámci skupiny. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v rozhovoru ještě dozvíte?Proč podle Ivana Kováře podnikatelé z 90. let nejčastěji koncentrovali veškeré podnikání pod jednu firmu?Jak funguje přesun peněz mezi mateřskou a dceřinou společností?Kdy už je firma podle jednoduchého pravidla „zralá“ na holding?Jak lze pomocí holdingu motivovat manažery a zaměstnance?Proč bývá mezigenerační nástupnictví často složitější než samotné vybudování firmy?
• Survivor přinese sledující i nabídky práce, Leoš Mareš ukazuje, že vydrží i bez nich 30.06.2026 36min

  Počet sledujících přestává být klíčovou metrikou, někteří herci se úspěšně prosazují na sociálních sítích a umělá inteligence otevírá influencerům nové možnosti komunikace s publikem. Zároveň se ukazuje, že popularita získaná v reality show bývá často jen krátkodobá. Jak se mění pravidla influencer marketingu a co bude rozhodovat o úspěchu kampaní v příštích letech, vysvětlili v pořadu BrandDate na FocusOn.cz Tomáš Urbánek a Jakub Michalovský z agentury TK media.Známé osobnosti z televizních obrazovek dnes hrají v influencer marketingu stále významnější roli. Samotná popularita však nestačí. Podle Tomáše Urbánka záleží především na tom, zda dokážou sociální sítě využívat stejně autenticky jako úspěšní influenceři.Pokud herec sdílí zákulisí své práce, osobní zážitky nebo koníčky a nechá fanoušky nahlédnout do svého života, může díky své známosti získat významnou konkurenční výhodu. Naopak profily zaměřené pouze na komerční spolupráce publikum rychle omrzí.Při rozhodování značek pak vždy záleží na cíli kampaně.,,Pokud jsou cílem tržby a konverze, dává větší smysl influencer. Nemusí to ale platit vždy. Někteří herci fungují velmi dobře i konverzně a jiní zase dokážou díky svému humoru zajistit velké dosahy a pomoci s uvedením produktu ve známost," říká Jakub Michalovský. U rozsáhlejších omnichannel kampaní s přesahem do dalších médií nebo na veřejné akce však mohou být známí herci pro značky velmi silným partnerem.Počet sledujících je čím dál méně důležitýJedním z největších mýtů influencer marketingu zůstává přesvědčení, že úspěch automaticky zaručují statisíce nebo miliony sledujících. Podle odborníků z TK media dnes algoritmy sociálních sítí zvýhodňují především kvalitní a autentický obsah. Aktivní tvůrci s loajální komunitou tak mohou dosahovat výrazně lepších výsledků než celebrity s obrovským, ale pasivním publikem.Tento trend potvrzují i případy influencerů, kteří přišli o své hlavní profily. Přestože začínali na nových účtech téměř od nuly, během několika týdnů se dokázali vrátit na původní úroveň sledovanosti. ,,Ukazuje se, že je to mnohem více o samotném obsahu, o autenticitě a o vztahu, který má tvůrce se svými sledujícími. Ti si ho totiž najdou, i když jeho profil úplně zmizí," říká Tomáš Urbánek.Výjimkou jsou podle odborníků skutečně silné osobnosti. Příkladem je Leoš Mareš, který si dokázal udržet mimořádně silný vztah s publikem i po delší pauze na sociálních sítích.Influenceři získávají v cestovním ruchu stále větší prostorJedním z odvětví, kde influencer marketing získává stále větší význam, je cestovní ruch. Podle TKM počet poptávek po spolupráci s influencery ze strany hotelů, cestovních kanceláří i turistických organizací dlouhodobě roste. Důvod je jednoduchý – lidé chtějí autentické zkušenosti namísto dokonale stylizovaných reklamních fotografií.Influenceři ukazují destinace v reálném prostředí, sdílejí detaily pokojů, restaurací nebo služeb a často upozorňují i na nedostatky, které by se v klasickém katalogu neobjevily.,,Lidé velmi dobře reagují na to, když influencer ukazuje pobyt od příjezdu přes detaily pokoje až po věci, které se v katalogu běžně neobjevují. Právě tím si získává důvěryhodnost," říká Tomáš Urbánek. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v rozhovoru ještě dozvíte?Proč se některým hercům na sociálních sítích daří lépe než profesionálním influencerům?Jak fungují algoritmy sociálních sítí a proč počet sledujících ztrácí význam?Které typy influencerů dnes dosahují největších organických výsledků?Jaké chyby nejčastěji dělají účastníci reality show po skončení televizního vysílání?Jak konkrétně by mohla umělá inteligence změnit vztah mezi influencery a jejich fanoušky?
• Přijdeme kvůli umělé inteligenci o práci? AI expert má jasno — a uklidní vás 29.06.2026 32min

  Umělá inteligence během příštích let výrazně promění fungování firem, státní správy i celé ekonomiky. Jan Kavalírek, CEE ambasador pro umělou inteligenci a nové technologie, v pořadu Inside Tech na platformě FocusOn vysvětluje, proč chce Česko hrát důležitou roli v rozvoji AI, jaký význam mají projekty AI Factory a AI Gigafactory a pročza rozhodnutí umělé inteligence ponese odpovědnost vždy člověk. Jan Kavalírek nově působí jako CEE ambasador pro umělou inteligenci a nové technologie. Zastupuje zájmy průmyslu, firem a výzkumných institucí ze střední a východní Evropy směrem k Evropské unii. Za iniciativou stojí Svaz průmyslu a dopravy ČR, ke kterému se postupně přidávají další partneři, například Česká národní AI platforma, Asociace pro aplikovaný výzkum v IT, AI Chamber, Polská konfederace průmyslu nebo slovenská SAPI. Podle Kavalírka vznikla iniciativa z českého prostředí v době, kdy působil na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Cílem bylo zachovat spolupráci zemí střední a východní Evropy také pozměně vlády a společně prosazovat konkurenceschopnost regionu i jednodušší evropskou legislativu. ,,Česká stopa v této iniciativě je samozřejmě velmi silná, ostatně jsme ji z Česka sami iniciovali. Z pozice byznysu a výzkumu se snažíme hájit zájmy konkurenceschopnosti asnižování byrokracie," říká Jan Kavalírek. AI Factory versus AI Gigafactory Jedním z hlavních témat rozhovoru byla výstavba výpočetní infrastruktury pro umělou inteligenci. V Ostravě vznikáAI Factory, která má během několika let nabídnout zhruba 200 až 300 specializovaných AI čipů. Podle Kavalírka by podobnou základní infrastrukturu měl mít každý členský stát Evropské unie pro výzkum, testování i vývoj menších modelů. AI Gigafactory je podle něj projekt úplně jiného rozsahu. Počítá s desítkami tisíc grafických čipů a mohl by sloužit nejen evropským projektům, ale také českému státu, výzkumu nebostartupům. České radiokomunikace přitom podle Kavalírka datové centrum připravují bez ohledu na to, jak nakonec dopadne evropská výzva. ,,Pokud by nás Evropská komise vybrala, kapacita AI Gigafactory by byla rozdělena. Část by si pronajala samotná Komise pro výpočet evropských modelů a část kapacity, podle aktuálních úvah například kolem jedné osminy, by mohla být určena českému státu. Ten by ji využil například pro digitalizaci státní správy, armádu, kybernetickou bezpečnost nebo podporu českých startupů," vysvětluje Kavalírek. AI Act bez další české byrokracie Kavalírek se věnoval také evropské regulaci AI. Podle něj se podařilo prosadit několik důležitých změn, například odklad některých povinností, jednodušší registraci nebo omezenípřekryvů mezi AI Actem a dalšími evropskými předpisy. Český zákon o umělé inteligenci proto podle něj zůstává velmi stručný a soustředí se hlavně na nastavení dozorových institucí, nikoliv na vytváření dalších povinností pro firmy.,,AI Act sám o sobě je extrémně robustní a my jsme nechtěli přidávat žádné další české požadavky. Chtěli jsme především co nejlépe nastavit dozorovou infrastrukturu, která budedohlížet na plnění AI Actu," říká Kavalírek.  Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: 1. Proč chce Česko společně s dalšími státy střední a východní Evropy prosazovat změny v evropské regulaci umělé inteligence. 2. Jaký je rozdíl mezi projekty AI Factory a AI Gigafactory a proč může být druhý z nich strategický pro českou ekonomiku. 3. Jakou roli mají v budování české AI infrastruktury České radiokomunikace a proč chtějí datacentrum postavit i bez evropské podpory. 4. Které profese ovlivní umělá inteligence nejvíce a proč se podle Jana Kavalírka není třeba obávat masové nezaměstnanosti. 5. Kdo ponese odpovědnost za chyby umělé inteligence a proč podle evropských pravidel nemůže být odpovědným subjektem samotná technologie.
• Novinky o čokoládě: měla by zlevnit a chystají se tabulky s příchutí českých zákusků 26.06.2026 27min

  Ještě před několika lety sami přes den vyráběli čokoládu, o víkendech ji prodávali na trzích a po večerech objížděli malé obchody. Dnes čokoládovna Janek společně s pražírnou Coffeespot zaměstnává desítky lidí a dosahuje obratu přes 300 milionů korun. Přesto její spolumajitel Václav Durďák tvrdí, že cílem firmy není stát se továrnou, ale zachovat poctivou řemeslnou výrobu. V pořadu Big Deal na platformě FocusOn popsal, jak firma zvládla prudký růst, proč odmítá plnou automatizaci i kdy mohou zákazníci čekat levnější čokoládu.Před čtyřmi lety byla čokoládovna Janek vnímána především jako rychle rostoucí startup. Tři zakladatelé: Václav Durďák, jeho manželka a jejich společný společník – fungovali především jako řemeslníci. Od pondělí do pátku vyráběli čokoládu, o víkendech ji prodávali na trzích a po večerech objížděli malé obchody, aby své výrobky dostali k zákazníkům. Firma tehdy rostla o stovky procent ročně. Růst zvládala především díky tomu, že podle Durďáka všichni jednoduše „zabrali“. S přibývajícími zaměstnanci však bylo stále zřejmější, že dosavadní způsob řízení nebude dlouhodobě fungovat.Zásadní změna přišla přibližně před dvěma lety. Zakladatelé si uvědomili, že už se nemohou společně rozhodovat o každém detailu a že firma potřebuje jasně rozdělené kompetence. Manželka Václava Durďáka převzala personalistiku a finance, jejich společník odpovídá za balení a samotný Durďák se soustředí na strategický rozvoj a směřování společnosti.Dnes čokoládovna Janek společně s pražírnou Coffeespot zaměstnávají desítky lidí.  „V loňském roce jsme se za obě společnosti dohromady dostali na tržby přes 300 milionů korun bez DPH. Letos si myslíme, že lehce povyskočíme, ale bude to spíše v rámci jednotek procent, případně nižších desítek,“ říká Václav Durďák.Síla manufaktury. Robot nenahradí lidské rucePřestože firma dosahuje obratu stovek milionů korun, nechce se proměnit v automatizovanou továrnu. Přibližně 98 procent všech výrobků je stále baleno ručně a zhruba 95 procent samotné výroby tvoří ruční práce. Stroje slouží pouze k jednotlivým opakujícím se úkonům, například při temperování čokolády. Samotnou výrobu ale stále obstarávají lidé.V čokoládovně dnes pracuje přibližně 60 kmenových zaměstnanců, které v předvánoční sezóně doplňují desítky brigádníků. Coffeespot zaměstnává dalších zhruba 25 stálých pracovníků. Ve výrobě se přitom během směny pohybuje přibližně 15 až 20 lidí, což je podle Durďáka ideální velikost týmu pro zachování kvality.„Naším cílem není mít výrobní linku, kde na začátku nasypete suroviny a na konci vyjede hotový výrobek. Člověk si u nás kupuje přidanou hodnotu v tom, že výrobek není unifikovaný. Každý kus může trochu jinak vypadat i chutnat, protože je to řemeslný výrobek,“ říká Václav Durďák.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké logistické a provozní výhody přineslo sestěhování čokoládovny Janek a pražírny Coffeespot do nové výrobní haly?Jak se podniká s vlastní manželkou a proč podle Václava Durďáka ani po třinácti letech nepřišla „ponorka“?Jak je rozdělený prodej firmy mezi maloobchodní zákazníky, stálé obchodní partnery a jednorázové firemní zakázky?Proč je podle Václava Durďáka cenotvorba kávy složitější než u čokolády a jak ceny ovlivňují komoditní burzy?Proč nejsou pro čokoládovnu nejdůležitější samotné Vánoce a která období roku přinášejí nejvíce zakázek?
• Tuček z CSG: Automotive nás táhl dvacet let. Teď je řada na obranný průmysl 25.06.2026 1h 9min

  Světový obranný průmysl ročně přetočí 3,7 bilionu amerických dolarů — a 20 až 40 firem z celého světa ovládá zhruba 60 procent tohoto trhu. V České republice toto odvětví zaměstnává přibližně desetinu pracovníků oproti automotive, ale Pavel Tuček, viceprezident Czechoslovak Group pro pozemní obrannou techniku a šéf inovací Excalibur Army, je přesvědčen, že obranný průmysl dnes přebírá roli lídra inovací. V podcastu TECH talk s Tomášem Rudlem vysvětluje, proč levný dron způsobil technologický paradox, s nímž se celé odvětví musí vyrovnat, jak si firma poradí s tím, že výrobek dodaný dnes musí být servisovatelný i v roce 2056 — a kde vidí největší riziko pro budoucnost českého průmyslu jako celku.Automotive táhl technologický vývoj posledních dvacet let. Tlačil na snižování cen elektroniky, masovým nasazením technologií umožnil jejich průnik do každého výrobního odvětví a financoval výzkum, jehož výsledky teprve postupně sklízel zbytek průmyslu. Tuček, který prošel oběma prostředími, vidí nyní přelom.„Obranný průmysl dnes nese obrovskou morální zodpovědnost za technologický rozvoj. Finanční břemeno inovací, které tak dlouho táhl automotive, se přesouvá. Je dobře, že to tak chvilku bude — automotive potřebuje prostor k vlastní transformaci,“ říká Tuček.Výhoda defense oproti automotive v kontextu inovací je strukturální: zatímco automotive potřeboval technologii dostat do stovek tisíc kusů sériové výroby, aby cena klesla na přijatelnou úroveň, obranný průmysl dokáže adoptovat technologie v raném, dražším stádiu vývoje. Unikátnost a spolehlivost mají v defense větší váhu než cena.Od houfnic po ženijní mostyExcalibur Army se pohybuje v segmentu pozemní techniky — kolová a pásová vozidla a jejich nástavby. Tuček popisuje šíři tohoto portfolia: od dělostřeleckých vozidel přes raketomety a minomety až po inženýrská a speciální vozidla, komunikační platformy a systémy protivzdušné obrany.„Za jeden z nejvýznamnějších výsledků považuji technická vozidla — mosty a vyprošťovací vozidla. Je to typický příklad toho, kdy se semkne parta lidí a vymyslí opravdu skvělý produkt. V době, kdy to vznikalo, to byl masterpiece. A ta mohutnost produktu, jak jdete s takovými věcmi na technický limit — to je pohled, který vás nepřestane fascinovat,“ popisuje Tuček.Symbolem technologické výjimečnosti skupiny je ale houfnicový program. Výroba samohybné houfnice vyžaduje zvládnutí matematiky, fyziky, materiálových věd i mechaniky současně — a schopnost celý životní cyklus takovéto platformy udržet po desetiletí. Za klíčový podvozkový základ považuje Tuček technologii Tatry: centrální nosná roura a nezávislé zavěšení všech náprav jsou kombinací, která nemá ve světě ekvivalent. Celý rozhovor s Pavlem Tučkem si poslechněte v podcastu TECH talk s Tomášem Rudlem, kde se ještě dozvíte:Jak obchodní tým funguje jako hlavní zdroj informací o zákazníkových potřebách — a proč Tuček říká, že ten nejlepší kontakt inovátora je obchodník, nikoliv vývojářZda a za jakých podmínek by Czechoslovak Group mohla vstoupit do vývoje hlavního bojového tanku (MBT) — a proč si Tuček myslí, že žádná firma to nezvládne samaProč implementace ERP systému přivede každou firmu na hranu únosnosti — ale co nastane, jakmile se to povedeJak CSG spustila akcelerátor pro ~200 malých a středních firem, které chtějí vstoupit do dodavatelského řetězce obranného průmysluProč Tuček spoluvlastní basketbalový klub BK Olomoucko — a co ho na sportu přitahuje stejně jako na inovacích
• Čínské baterie ano, data zůstanou v Evropě. Firmy řeší bezpečnost energetiky 25.06.2026 34min

  Ceny elektřiny kolísají více než kdy dříve a pro firmy představují stále větší náklad i nejistotu. Přesto podle expertů existuje způsob, jak z volatility energetického trhu udělat konkurenční výhodu. V pořadu Inside Tech na platformě FocusOn o tom hovořili Radoslav Slovák ze společnosti Edhouse, Jan Kubálek z Volteonu a Jan Polách z Xenium Europe. Vysvětlili, proč dnes bateriová úložiště dávají ekonomický smysl i bez dotací, jak mohou podnikům přinést úspory až v řádu desítek procent a proč o skutečném výsledku nerozhoduje samotná baterie, ale chytré řízení energie pomocí dat a softwaru.Když se dnes mluví o bateriových úložištích, veřejnost si často představí obří projekty v řádech desítek nebo stovek megawatthodin, které budují energetické nebo investiční společnosti. Podle Jana Polácha je však potřeba rozlišovat mezi velkými systémy pro služby výkonové rovnováhy a řešeními určenými přímo pro firmy.Zatímco velká úložiště slouží k podpoře elektrizační soustavy, Xenium Europe se zaměřuje na individuální řešení pro výrobní podniky, logistická centra nebo komerční objekty. Každý projekt vzniká na základě detailní analýzy konkrétní spotřeby a provozu zákazníka.„Snažíme se pomáhat firmám a řešíme úložiště postavená na míru konkrétním výrobním podnikům, ať už jsou malé, nebo velké. Bavíme se o nižších stovkách kilowatthodin až po jednotky megawatthodin podle konkrétní potřeby zákazníka,“ vysvětluje Jan Polách. Podle něj je dnes největší chybou představa, že větší baterie automaticky znamená větší úspory. Praxe je často opačná.„Ve většině případů velikost baterií naopak snižujeme. Neplatí, že větší baterie znamená větší zisk. Často investujete méně a návratnost vychází výrazně lépe,“ říká. Rozhoduje analýza dat. Bez ní může být investice zbytečnáVšichni hosté se shodují, že základem každého projektu není samotná technologie, ale kvalitní analýza dat. Firmy často přicházejí s představou konkrétní velikosti úložiště, aniž by skutečně znaly svůj energetický profil. Podle Jana Kubálka stačí k prvnímu posouzení spotřební data za posledních dvanáct měsíců a faktury za energie. Na jejich základě lze vytvořit velmi přesný model budoucího fungování.„Dokážeme nasimulovat průběh spotřeby prakticky po patnácti minutách a zjistit, jaké úspory může aktivní energetický management přinést. Každá firma má jiný profil a právě proto je analýza absolutní základ,“ říká Jan Kubálek. Následuje technická prohlídka objektu, vyhodnocení možností instalace a vytvoření ekonomického modelu. Teprve poté přichází na řadu rozhodování o vhodném investičním modelu. Zajímavé přitom je, že podle hostů dnes nemusí být vstupní investice překážkou. Existují modely, kdy zákazník financuje technologii postupně z dosažených úspor.„Klient si může vytvořit pozitivní cash flow prakticky od začátku. Investici lze nastavit tak, aby ji splácel z budoucích úspor energie,“ popisuje Jan Polách.  Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast a dozvíte se:Jak konkrétně funguje obchodování s elektřinou ve chvílích, kdy jsou ceny na trhu záporné?Jaké typy firem dosahují nejrychlejší návratnosti bateriových úložišť a proč?Jak software předpovídá spotřebu energie na základě historických dat a počasí?Jaké bezpečnostní hrozby přináší využívání čínských technologií v energetice?Jaké další funkce budou energetické systémy budoucnosti nabízet, například v souvislosti s elektromobilitou?
• „Buď svůj život ukončím, nebo najdu jiné řešení.“ Jak psychedelika změnila život Jany Bednářové 24.06.2026 35min

  Více než dvacet let bojovala s depresemi, úzkostmi a hledáním cesty, jak se uzdravit. Dnes stojí v čele nadačního fondu PSYRES, který pomáhá financovat výzkum psychedelik v České republice. Jana Bednářová byla hostem pořadu ScienceLab na platformě FocusOn, kde otevřeně popsala svůj osobní příběh, současný stav výzkumu psychedelik i důvody, proč může být právě psilocybin jednou z největších nadějí pro pacienty, kterým běžná léčba nepomáhá.Příběh Jany Bednářové nezačíná ve vědecké laboratoři ani ve výzkumném centru. Začíná u pacientky, která více než dvě desetiletí užívala antidepresiva, anxiolytika a absolvovala také hospitalizaci v Národním ústavu duševního zdraví.Přestože vyzkoušela klasickou medicínu, psychoterapii i alternativní přístupy, dlouhodobě nenacházela řešení. Zlom přišel ve chvíli, kdy narazila na dokument Zázračné houby a začala se zajímat o léčebný potenciál psychedelik.,,Do té doby jsem psychedelika považovala za drogy a nikdy bych si nic takového nevzala. Ale dostala jsem se do bodu, kdy jsem si říkala, že takhle už žít nechci. Buď svůj život ukončím, nebo najdu jiné řešení," popsala Bednářová.  Právě tato zkušenost ji nakonec přivedla nejen k vlastnímu uzdravení, ale také k práci v nadačním fondu PSYRES.Třetina pacientů zůstává bez účinné léčbyPodle Jany Bednářové nejsou psychedelika náhradou antidepresiv. Řada pacientů na běžnou léčbu reaguje dobře a současná psychiatrie jim dokáže pomoci. Existuje však skupina lidí, pro které medicína stále nemá uspokojivou odpověď. ,,Přibližně třicet procent pacientů je rezistentních vůči běžné léčbě, vůči antidepresivům i dalším schváleným metodám. Pro takové pacienty často neexistuje účinné řešení," uvedla. Právě na pacienty s těžkými a dlouhodobými depresemi se dnes soustředí významná část psychedelického výzkumu. Podle Bednářové nejde o módní trend, ale o hledání nové léčebné cesty pro lidi, kterým dostupná medicína nepomáhá.Účinek, který může přijít během jediného dneJedním z hlavních důvodů, proč psychedelika přitahují pozornost odborníků po celém světě, je rychlost jejich nástupu. Zatímco u klasických antidepresiv mohou pacienti čekat na efekt týdny nebo měsíce, u psilocybinu se podle některých studií dostavuje zlepšení výrazně rychleji.,,Vědci o psychedelikách hovoří jako o látkách s rychlým antidepresivním účinkem. V některých případech se stává, že se pacient druhý den cítí bez deprese," vysvětlila Bednářová.  Současně ale upozorňuje, že výsledky nejsou univerzální. Některé studie ukazují pozitivní reakci u 50 až 70 procent pacientů, jiné potvrzují výrazné rozdíly mezi jednotlivými skupinami. Psychedelika proto rozhodně nelze prezentovat jako zázračný lék fungující u každého. Nejde o pilulku. Rozhoduje práce po terapiiJedním z největších omylů podle Bednářové je představa, že psychedelika sama o sobě člověka uzdraví. ,,Psychedelika nejsou pilulka, kterou si dáte a máte hotovo," zdůraznila během rozhovoru. Klíčovou roli hraje následná psychoterapie a práce s tím, co člověk během sezení prožije. Psychedelika podle odborníků vytvářejí takzvané neuroplastické okno, které může trvat přibližně šest týdnů. Právě v tomto období má pacient možnost měnit dlouhodobé vzorce myšlení, chování a vztahů.,,Záleží na tom, jak toto období využijete. Jestli budete ochotni podívat se na nefunkční vzorce ve svém životě a něco změnit," uvedla Bednářová. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vypadala cesta Jany Bednářové od více než dvacetiletého užívání antidepresiv k úplnému vysazení léčby?Co přesně pacient během psychedeliky asistované psychoterapie prožívá a proč mohou být některé zkušenosti velmi náročné?Jaké konkrétní kontraindikace mohou člověka z léčby psychedeliky vyloučit?Proč odborníci stále zpochybňují účinnost mikrodávkování navzdory jeho popularitě?Jaké překážky musí Česká republika vyřešit, aby se léčba psilocybinem stala běžnou součástí zdravotní péče?
• „StarDance tam sakra patří.“ Jan Potměšil o budoucnosti ČT a tom, co se děje za oponou 23.06.2026 41min

  Deset ročníků, 89 dílů Stardance. Když Jan Potměšil debatuje o České televizi, ví, o čem mluví. Léta stál jako kreativní producent za jedním z nejsledovanějších pořadů České televize. V podcastu Brand Date na platformě FocusOn.cz se rozpovídal o tvorbě ČT, jak by Stardance na komerční televizi již neplnila stejnou funkci, co spojuje ČT,  Extra.cz a Oktagon či jak v dnešní době dělat podcast, aby byl úspěšný. Potměšil dnes tvoří video obsah pro Fabini, platformu pro špičkové kuchaře, a zároveň každý týden píše scénáře politické satiry.Debata o budoucnosti ČT se v posledních měsících dostala do politické roviny. Jan Potměšil, který byl řadu let součástí produkčního týmu Stardance přiznává, že současný vývoj sleduje s obavami.„Mám docela strach. Musím říct, že to, co se děje kolem StarDance, mě strašně mrzí. Celá ta diskuze o tom, jestli StarDance patří do veřejnoprávní televize, je absurdní. Patří. Sakra patří,“ říká rázně.Podle něj je problém redukovat pořad pouze na zábavnou show. StarDance podle Potměšila dlouhodobě přivádí děti i dospělé k tanci, představuje divákům profesionální tanečníky a ukazuje hodnoty jako disciplína, vytrvalost a osobní rozvoj.Zároveň připomíná, že zákon ukládá České televizi nejen informovat a vzdělávat, ale také bavit. Podle něj bude rozhodující především ekonomická situace televize po zrušení poplatků a tlak na snižování nákladů. „Myslím si, že budou velké tlaky a velké diskuze. Za dva až tři roky to může být úplně jinak,“ upozorňuje.Zájem o formát navíc neskrývají ani komerční stanice. Potměšil připomíná, že televize Nova už veřejně deklarovala, že by o StarDance stála. „Aby ne. Je to fantastický projekt,“ říká. Komerční televize mohou zároveň těžit také z reklamních formátů.Případný přesun by podle něj znamenal výraznou změnu charakteru pořadu, jednotlivé díly by se násobně prodloužily právě kvůli reklamám. „Podívejte se na Slovensko, první díl opravdu trvá strašně dlouho, máte tam ty reklamní bloky.”Velkou výhodu Stardance vidí Potměšil ve velmi široké loajální fanouškovské základně, která zasahuje všechny věkové kategorie. Jedním z témat rozhovoru byla také otázka, proč české televizní stanice stále méně vytvářejí vlastní velké zábavní formáty. Podle Potměšila je hlavním důvodem ekonomické riziko. „Když kupujete licenci, kupujete něco, o čem víte, že funguje…. Odpilotovat velkou show znamená investovat do dekorací, grafiky a celé produkce. Jsou to statisíce až miliony korun a málokdo chce dnes takové riziko podstoupit,“ říká.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak probíhá natáčení Stardance a v čem je český unikát? Proč považuje Oktagon za jeden z nejúspěšnějších československých mediálních projektů současnosti?Jak vzniká politická satira s Petrem Jablonským a co všechno obnáší příprava jednotlivých dílů?Co podle něj většina dnešních podcastů dělá špatně a proč jim často chybí kvalitní dramaturgie?Které zahraniční televizní formáty ho v posledních letech nejvíce inspirovaly a proč by mohly fungovat i v Česku?
• Práce pro padesátníky je. V manažerských rolích jsou nepostradatelní, říká expertka 22.06.2026 39min

  Interim management bývá často spojován s krizovým řízením a tvrdými manažerskými zásahy. Ve skutečnosti jde mnohem častěji o dlouhodobou proměnu firem, budování managementu a hledání nových příležitostí. Markéta Tesařová, personální ředitelka společnosti JPF Czech, v pořadu Avokádo na platformě FocusOn vysvětlila, proč jsou zkušení manažeři nad 50 let stále nepostradatelní, proč je mezi interim manažery pouze šest procent žen a jak dnes umělá inteligence mění nábor vrcholových manažerů. Markéta Tesařová strávila přibližně patnáct let v klasickém HR prostředí. Hledala účetní, operátory výroby, manažery nebo administrativní pracovníky. Přechod do společnosti JPF Czech, která se specializuje na interim management, pro ni proto znamenal zásadní změnu. Zatímco běžný personalista obsazuje desítky různých pozic, v interim managementu se podle ní prakticky stále hledá jedna role – zkušený výkonný ředitel schopný převzít odpovědnost za celou firmu.,,Ve firmě můžete hledat uklízečku, účetní, operátora nebo manažera. Tady ale hledáme stále jednu pozici. Výkonného ředitele. Jen lidé jsou pokaždé jiní," popisuje Tesařová. Právě schopnost odhalit skutečný potenciál kandidáta ji na této práci nejvíce baví. Na první pohled totiž může pozice interim manažera působit velmi atraktivně. Ne každý vrcholový manažer však dokáže obstát v prostředí, kde musí rychle získat důvěru majitele firmy i zaměstnanců a zároveň doručit konkrétní výsledky.Nestačí být manažer. Interim musí umět dělat nepopulární rozhodnutíVeřejnost si interim manažery často představuje jako krizové specialisty, kteří přicházejí zachránit firmu před krachem. Podle Markéty Tesařové je realita podstatně složitější.Interim manažer musí být schopen přijímat nepopulární opatření, nést odpovědnost a rozhodovat se i v nepříjemných situacích. Nejde přitom pouze o odborné znalosti, ale také o charakter a osobnost. ,,Potřebujeme lidi, kteří se nebojí rozhodovat. Mnoho vrcholových manažerů deleguje složitá rozhodnutí na své podřízené. Interim manažer musí být schopen převzít odpovědnost sám," vysvětluje. Vedle odbornosti proto firma klade velký důraz také na etiku, integritu a schopnost komunikace. Právě tyto vlastnosti často rozhodují o tom, zda manažer ve firmě uspěje.Ideální kandidát? Člověk, který začínal ve skladuZajímavé je, že JPF Czech nehledá pouze manažery s jedním typem zkušeností. Naopak oceňuje kandidáty, kteří si prošli různými pozicemi a obory. Tesařová otevřeně přiznává, že mezi její oblíbené životopisy patří lidé, kteří se vypracovali od nejnižších pozic až do vedení firmy. ,,Miluji životopisy lidí, kteří začínali jako skladníci a postupně se vypracovali na výkonné ředitele. Takový člověk ví, jak firma funguje odspodu až nahoru," říká. Právě díky různorodým zkušenostem dokážou podle ní lépe chápat potřeby zaměstnanců i managementu. Zároveň si přinášejí know-how z různých oborů, které mohou následně využít při řízení dalších společností.Manažeři nad 50 let mají obrovskou výhoduJedním z nejzajímavějších témat rozhovoru byla věková struktura interim manažerů. Zatímco mnoho firem dnes hledá mladé a dynamické kandidáty, v interim managementu hraje hlavní roli zkušenost.Průměrný věk interim manažera v síti JPF přesahuje 50 let. Právě v této věkové skupině se podle Markéty Tesařové nachází největší množství lidí schopných efektivně řídit firmy.,,Přitom právě na tyto lidi se řada firem dívá skrz prsty, jako by už patřili do starého železa," upozorňuje. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast a dozvíte se:Jak konkrétně probíhá psychodiagnostika a případové studie při výběru interim manažerů?Proč Markéta Tesařová dělá první pohovory raději telefonicky než přes videohovor?Jaké nejčastější chyby dělají vrcholoví manažeři, kteří se chtějí stát interim manažery?Jak funguje systém řízení dvou firem současně a proč se osvědčil v praxi?Jaké byly osobní pocity Markéty Tesařové ve chvíli, kdy část její práce převzala umělá inteligence?