Echo Podcasty

„Proč s tím něco neuděláš?“ O člověku v době optimalizace 21.09.2026 30นาที

Čím více se můžeme zdokonalovat, tím hůře snášíme vlastní nedokonalost. Technologie nám umožňují překonávat omezení, která donedávna k lidskému životu patřila. Můžeme rychleji pracovat, být výkonnější, měnit své tělo, odstraňovat jeho nedostatky. Jenže s novými možnostmi se mění také naše představa o tom, co je normální. Jakmile je možné nedokonalost odstranit, je obtížnější ji přijmout. „Proč s tím něco neuděláš?“ můžeme vytknout člověku, který nemíní své nedokonalosti technologicky odstraňovat. Takový jedinec se zkrátka nesnaží. Tuto zkušenost zachytil už v padesátých letech německo-rakouský filozof Günther Anders a pojmenoval ji „prometheovský stud“. Stydíme se prý za to, že nejsme podobně opravitelní, flexibilní a výkonní jako naše stroje, případně jako lidé, kteří optimalizaci přijímají. Výsledkem je, že začínáme žít ve světě, v němž nám měřítka lidského úspěchu předepisují stroje a to, co ještě včera bylo normální, dnes prohlašujeme za nedostatečné, ne-li přímo patologické.Tato diagnóza je v ledačems přesvědčivá, ale také může drhnout. Copak není pravda, že člověk odjakživa přetvářel sám sebe? Že patří k jeho přirozeným touhám překonat sebe sama? Právě v tomto smyslu píše německý filozof Peter Sloterdijk ve své knize Musíš změnit svůj život o antropotechnice: vzdává hold asketům, myslitelům, umělcům, atletům, kteří odjakživa cvičili mysl i tělo, aby překračovali možnosti mysli i těla. Není umělá inteligence jen dalším vývojovým stupněm? A nehrozí, že budeme v době umělé inteligence nemístně obdivovat naši nedokonalost, která je možná to poslední lidské, co nám zbývá?S oporou ve Sloterdijkově díle můžeme dodat: „Musíš změnit svůj život“ nadále platí. Je však třeba položit si otázku, podle jakých – či podle čí – měřítek se měníme. Současná optimalizace nám mnohdy vnucuje předem daná kritéria: méně tuku, více kroků, kvalitnější spánek, vyšší výkon. Sloterdijkova antropotechnika nám nabízí myslet sebeutváření jinak. Za cenné pak můžeme považovat i to, že se budeme učit třeba starořecky, ačkoli je to z hlediska efektivity marná činnost. Smysl může mít přesto: nejde nám pak totiž o měřitelný výsledek, ale o pozoruhodnost člověka, který tímto úsilím vzniká. Jinými slovy, čím více prostředků máme k vlastní optimalizaci, tím naléhavější je otázka, zda ještě sami určujeme, kým se chceme stát.ObsahI. Stydíme se před stroji? [úvod až 21:40]II. Anders: migrant, esejista, „psycholog“ strojů [21:40 až 33:15]III. Co se děje, když se stydíme? [33:15 až 47:00]IV. Musíš změnit svůj život [47:00 až konec]BibliografieGünther Anders, Die Antiquiertheit des Menschen Bd. I: Über die Seele im Zeitalter der zweiten industriellen Revolution, München: C. H. Beck, 2006.Günther Anders, Der Emigrant, München: C. H. Beck, 2021.Günther Anders, O prometheovském studu, přel. Jan Frei, Echo Media: 2026.Hana Fifková – Tereza Matějčková, Budeme, kým jsme? Současnost očima sexuoložky, Praha: Kalich, 2025.OECD, PISA 2025 Results (Volume I): Student School Life and Beyond, OECD Publishing, Paris, 2006. https://www.oecd.org/content/dam/oecd/en/publications/reports/2026/09/pisa-2025-results-volume-i_5265bfb1/73451bc5-en.pdfPeter Sloterdijk, Du musst Dein Leben ändern, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2012.

Ve srovnání se západoevropskými zeměmi museli poddaní v Čechách chodit na robotu dost často 21.09.2026 24นาที

Země, kde vládli Habsburkové, zejména české země, Morava a části Rakouska, patřili k oblastem s poměrně vysokým rozsahem robotních povinností, i když nešlo o evropský extrém. Nejvíc je to ale vidět ve srovnání se západní Evropou. Tam byla robotní povinnost v 18. století většinou již na ústupu, v Anglii zaniklo nevolnictví prakticky již ve středověku, ve Francii sice existovaly povinné práce pro stát či vrchnost, ale zpravidla nedosahovala rozsahu známého z českých zemí, v Nizozemí nebo severní Itálii převládaly peněžní dávky a nájemní vztahy. V tomto srovnání byly habsburské země výrazně „feudálnější“ a poddaní zde nesli větší pracovní povinnosti vůči vrchnosti.Jinak vypadá srovnání se střední a východní Evropou, tam Rakouská monarchie nebyla výjimkou. V Prusku - zvláště ve východních oblastech za Labem, tedy Braniborsko, Pomořansko, Východní Prusko, byly robotní povinnosti srovnatelné nebo ještě vyšší. V Polsko-litevském soustátí dosahovala robota místy až 5-6 dnů týdně a poddaní měli velmi omezenou osobní svobodu. Ovšem všechny země překonalo Rusko, kde bylo postavení nevolníků ještě tvrdší než v habsburské monarchii. A za Kateřiny II. se nevolnictví dokonce dále upevňovalo.Pokud tedy dnes o sobě prohlašujeme, že patříme se svými tradicemi, myšlením, kulturou a vůbec vším historicky na Západ, tak sama historie nás z tohoto prozápadního nadšení vyvádí. O to, být součástí Západu, jsme možná občas usilovali, ale vždycky nám při tom trochu čouhala sláma z bot.

Proč Klesá podpora Ukrajiny. Vydíratelný Andrej Babiš. Evropu drtí drahé energie 16.09.2026 42นาที

Podpora Ukrajiny slábne a Evropa pořád nemá jasno, jak válku ukončit, a účet za geopolitiku začíná být čím dál vyšší. Drahé energie drtí průmysl, ale Green Deal zůstává z pohledu Evropské komise skoro nedotknutelný. „Evropský parlament je strážce dogmatu, nejen ohledně green dealu ale i války s Ruskem - odstřihli jsme se od levných energií a teď platíme účty za geopolitiku,“ říká Daniel Kaiser na Echo Poradě. Společně s ním diskutují Dalibor Balšínek a Maciej Ruczaj. A mluvilo se i o situaci na Blízkém východě, Američané chtějí nechat Írán ekonomicky vykrvácet, ale doplácíme na to i my v Evropě, to je ale podle Echo Porady Trumpovi jedno, protože amerického prezidenta zájmy Evropy nezajímají. Došlo i na domácí politiku - nad Andrejem Babišem visí otázka, jak moc může být v klíčových rozhodnutích pod tlakem Evropské komise, která řeší jeho střet zájmů. Víc v nové epizodě Echo Porady.

O výročí 11. září: Měli jsme příliš široké a mesianistické cíle 15.09.2026 25นาที

Je to již čtvrtstoletí, kdy islamističtí teroristé z al-Káidy spektakulárně zaútočili na USA a rozpoutali novou dějinnou éru. Přesně 25 let po těchto událostech jsme se sešli s prorektorem CEVRO Univerzity a bývalým poradcem pro národní bezpečnost Tomášem Pojarem, politologem Romanem Jochem a expertem na terorismus z Metropolitní univerzity Praha Oldřichem Burešem, abychom debatovali o tom, jak tyto útoky změnily svět.

Spor o AfD: Kdo je u nás zrádce a idiot? K čemu je dobrá dohoda mezi Hradem a Babišem? 09.09.2026 34นาที

Triumf AfD není náhoda ani náhlý šok, ale výsledek dlouhodobé proměny Německa a rostoucí nespokojenosti s jeho politickým establishmentem. Echo Porada ve složení Dalibor Balšínek, Daniel Kaiser a Jiří Peňás rozebírá, proč část Němců přestala věřit dosavadnímu směru země, zda lze miliony voličů dál odbývat nálepkami o extremismu a co by znamenal případný pokus AfD zakázat.Dojde i na migraci, vztah Němců k Rusku, proměnu tradičních stran a na otázku, zda se někdejší politický střed sám nestal radikálním.V domácí části rozebíráme překvapivé příměří mezi Andrejem Babišem a Hradem i nový střet premiéra s Bruselem kvůli konfliktu zájmů. A mluvilo se i o možné rekonstrukci vlády, sporu o financování veřejnoprávních médií.

175 miliard na účtech Prahy? Brzy to může být málo 08.09.2026 28นาที

Praha má za sebou skoro čtyři roky pod vedením koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN a už za necelý měsíc voliči rozhodnou o novém složení zastupitelstva. Salon je tentokrát velkou předvolební debatou politiků pětice stran, které mají největší šanci vést metropoli. Diskuse tedy může předznamenat, jak bude vypadat souboj o hlasy Pražanů i celé nadcházející volební období. Kdo zasedne v příští koalici, co s miliardami na účtech Prahy a kdy se pohnou velké dopravní stavby? Pozvání přijali první místopředseda ODS, starosta Prahy 9, lídr kandidátky ODS a TOP 09 Tomáš Portlík, ekonomka a manažerka, zastupitelka Prahy 4, lídryně Pirátů Tereza Nislerová, pražský zastupitel, bývalý radní, lídr Prahy sobě Adam Scheinherr, rovněž pražský zastupitel, místostarosta Prahy 8 a volební kandidát ANO Radomír Nepil a náměstek primátora, architekt a lídr kandidátky STAN Petr Hlaváček.

Extrémismus posilují i příliš přísné tresty za zpochybňování historie 07.09.2026 25นาที

Přísné trestní stíhání nenávistných projevů nebo zpochybňování historie posiluje extrémismus Paragrafy represivních paměťových zákonů často zabránily tomu, aby se otevřený rasismus nebo antisemitismus staly běžnou, normální a tolerovanou součástí našeho veřejného diskurzu. Případy stíhání podle § 405 se nejčastěji týkaly veřejného popírání holokaustu, zpochybňování nacistických koncentračních táborů (např. tábora v Letech u Písku) nebo nověji schvalování válečných zločinů a agresí. Paragrafy 403 a 404 vedly k postihu symboliky (svastiky, SS runy, konkrétní extremistická hesla) a projevů loajality k hnutím potlačujícím práva. V minulosti vedly také k rozbití otevřeně extremistických struktur. Orgánům činným v trestním řízení dala tato legislativa účinné nástroje k zásahům proti militantním neonacistickým a extremistickým skupinám. Příkladem může být např. rozpuštění Dělnické strany v roce 2010 Nejvyšším správním soudem. Zákony také brání před přímou fyzickou a psychickou agresí vůči skupinám obyvatel jako jsou Romové, Židé, příslušníci jiných národností. Aplikace těchto paragrafů naštěstí nevedla k masovému věznění za názory, protože soudy je uplatňují relativně zdrženlivě, někdy až moc, jak ukazuje poslední případ „chirurgů z dovozu“. Populistické strany dokáží totiž velice efektivně využívat represivní paragrafy i kolektivní paměť k vytvoření příběhu o „ohroženém národě“, jehož svobodu slova dusí bruselské a liberální elity. Represivní normy jsou proto v dnešní době jak nezbytným brzdným systémem demokracie, tak i snadným terčem pro populistickou mobilizaci. Vzniká tak oblíbený narativ „Oběti liberální cenzury“. Trestní stíhání za nenávistné projevy nebo zpochybňování historických událostí tyto strany obracejí ve svůj prospěch. Jakýkoliv postih ze strany státu interpretují svému voličstvu nikoliv jako porušení zákona, ale jako důkaz, že „říkají nepohodlnou pravdu“. Vytvářejí obraz, ve kterém jsou „liberální elity“, mainstreamová média a soudy nástrojem k umlčování běžných občanů. Paragrafy o schvalování či podněcování k nenávisti prezentují jako moderní obdobu komunistické cenzury. Proto se s represí v tomto případě musí zvlášť opatrně.

Babiš utrácí miliardy, protože může. Rusko proti Německu: Staré nepřátelství se vrací 02.09.2026 45นาที

Vláda Andreje Babiše počítá s vysokým rozpočtovým schodkem a výrazným růstem výdajů, mimo jiné ve zdravotnictví. To bylo jedno z hlavních témat Echo Porady, která zasedla ve složení Dalibor Balšínek, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Adam Růžička. Proč se k výraznějším úsporám nemá ani opozice a jak do rozpočtové debaty vstupují rostoucí výdaje na obranu?Dalším tématem je posilování německé AfD a otázka, nakolik její vzestup souvisí s proměnou tradiční pravice a ztrátou důvěry části voličů v zavedené strany. Debata se dotýká také zhoršujících se vztahů mezi Německem a Ruskem, obav z další eskalace bezpečnostní situace v Evropě a rostoucího důrazu na zbrojení. V závěru se Echo Porada věnuje také rizikům spojeným s rychlým rozvojem umělé inteligence a schopností autonomních AI agentů hledat vlastní způsoby řešení zadaných úkolů. Musíme se připravit na vzpouru AI agentů?

Jsou klasická média v krizi? 02.09.2026 29นาที

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czMédiím se rozpadají tradiční způsoby, jakými se dostávala ke čtenářům. Tištěným periodikům prudce klesá stánkový prodej i předplatné a ani přechod na internet zjevně není tak spásným řešením, jak se ještě před pár lety zdálo. Zpravodajské weby ztrácejí návštěvnost prakticky stejným tempem jako televize sledovanost. Vyhledávače už v podstatě odpovídají na dotazy pomocí AI samy a odkazy na jiná média a zdroje upozaďují, podobně není v zájmu sociálních sítí, aby z nich uživatelé odcházeli někam jinam. Jinými slovy, médiím slábne kontrola nad cestou mezi jejich obsahem a publikem. Co s tím?Pozvání do debaty přijali Aleš Borovan, publicista specializující se na média a provozující web Borovan.cz, šéfredaktorka webu Bold News Alice Mikulášová, novinář a zakladatel webu Page Not Found Jakub Zelenka, publicista Jan Potůček z webu Médiář a mediální analytička Irena Ryšánková.

Boj o Hrad bude krvavý. Objevují se jména kandidátů. Babiš chystá levicově populistický rozpočet 26.08.2026 34นาที

Boj o Pražský hrad se začíná rozbíhat a už nyní je zřejmé, že půjde o mimořádně ostrý střet. Vedle očekávané obhajoby Petra Pavla se ve spekulacích objevují jména Radka Vondráčka, Aleny Schillerové, nebo Ivany Tykač. A do souboje o Hrad se navíc znovu hlásí Miloš Zeman. Na Poradě se probíraly i letošní připomínky srpna 1968 a způsob, jakým se okupace Československa dnes připomíná, jak se proměňuje její veřejný výklad a co současné „oslavy“ výročí vypovídají o českém vztahu k vlastní minulosti.Echo Porada ve složení Dalibor Balšínek, Daniel Kaiser, Jiří Peňás a Maciej Ruczaj rozebírá také obrat Andreje Babiše v otázce společného koaličního kandidáta. Jak se k prezidentské volbě nakonec vládní koalice postaví? A řešili jsme i levicově populistický rozpočet vlády, který počítá s dalším zadlužováním a rozdáváním peněz, i dramatickou proměnu Maďarska po pádu Viktora Orbána a nástupu Pétera Magyara.

O vedru a suchu. Tropické noci už jsou běžnou součástí léta 25.08.2026 27นาที

Ačkoli se v posledním týdnu ochladilo a leckde i zapršelo, předchozí měsíce přinesly docela jiný obraz. Evropu zasáhly rekordní vlny veder a mimořádné sucho, hladiny řek klesaly na historická minima a Dunaj u srbského Prahova odhalil desítky vraků německých válečných lodí potopených za druhé světové války. O víc než deset metrů klesla také hladina Orlíku. Než tyto výjevy s příchodem podzimu překryjí v paměti jiné, vracíme se k tématu vedra a sucha ještě jednou v Salonu Echa. Pozvání do diskuse přijali: Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), Aleš Urban z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR a Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze, který zkoumá dopady teplotních extrémů na úmrtnost, Martin Ander, vedoucí programu Adapterra Nadace Partnerství, jenž se věnuje adaptaci měst a obcí na změnu klimatu, a Jiří Kubeš, elitní hasič a člen týmu USAR (Urban Search and Rescue) se zkušenostmi ze zahraničních záchranných misí, nedávno nasazený při požárech v Řecku.

Nesmrtelnost je botanická kategorie. Co vědí filozofové o zahradách 24.08.2026 29นาที

Zahradník jedná, ale není všemocný. Může zasít semeno, zalévat a pečovat, ale nemůže rostlině přikázat, aby rostla. Nemůže přeskočit čas ani zabránit smrti. Každá rostlina má navíc vlastní čas. Snad proto se zahrada v dějinách filozofie tak vytrvale vrací. Omezení není porážkou; je podmínkou smysluplného jednání. Platón přirovnává skutečné vzdělávání k trpělivému pěstování, Epikúrova Zahrada ukazuje, jak málo potřebujeme k dobrému životu a Voltaire na konci Candida odpovídá na katastrofy světa výzvou, že musíme obdělávat svou zahradu. Jinými slovy, nemusíme vyřešit celý svět, abychom v něm mohli něco změnit.Nejradikálněji ale zahradu se smrtelností spojuje bulharský spisovatel Georgi Gospodinov. V Zahradníkovi a smrti píše, že „nesmrtelnost je botanická kategorie“. Je to zvláštní podoba vzkříšení, kterou není třeba hledat v mýtech: člověk ji každoročně sleduje v lese, parku, na zahradě. Po dlouhé zimě se život vrací. Není to mytologie, ale také to není odpor vůči smrti v duchu dnešních představ o longevity. Smrt se zde nepopírá ani neporáží. Život se vrací, ale nikoli jako návrat téhož – vrací se skrze proměnu. Zahrada neslibuje vítězství nad smrtí. Její záchrana je jiná: dočasná, opakovaná, praktická, ale vždy bez záruk.Romantickým představám o zahradničení je Gospodinov vzdálen. Vadí mu, jak snadno filozofové nakládají na záda skutečných zahradníků krásné metafory. V souvislosti s Voltairem poznamenává: Hezké, ale zasel kdy jedinou okurku? Opravme Gospodinova: Zasel. V době vydání Candida založil poblíž Ženevy hospodářství, na kterém sám pracoval. V tom ostatně tkví jedna z tezí Candida. Filozof – v jeho podání poněkud zaostalý Panglos – hovoří o metafyzice a velkých celcích. Na Candida však větší dojem udělá postarší turecký zahradník, podle něhož nás práce uchrání před třemi zly: nudou, neřestí, nouzí. O zahradě nestačí filozofovat. Je třeba se v ní hrabat. Ušpinit si ruce. Filozofická otázka „Jak má být uspořádán celý vesmír?“ se proměňuje skromnější, za to možná smysluplnější: „Co můžeme rozumně uspořádat my?“Zahrada nás nakonec učí zacházet i s vlastní konečností. Nevyřešíme všechno, ale ledačemus můžeme pomoci, budeme-li ochotni se nasadit. A co námitka, že nic nemá smysl, protože celek je špatný? Gospodinov ukazuje, že je možné věc obrátit: něco může mít smysl i tehdy, když se jeho završení nedožijeme. Když píše o svém otci, zahradníkovi, který mu odkázal zahradu, poznamenává: „Smrt je třešeň, jež zraje bez tebe.“ Můžeme v tom slyšet bolestnou představu světa, který bude pokračovat bez nás. Lze však tuto větu číst i opačně: přesně proto má smysl třešeň zasadit. Smysl toho, co děláme, nemusí být podmíněn tím, že budeme přítomni jeho završení. Zahradník ví, že všechno, co zasadí, jednou opustí. Přesto sází.BibliografieEpicurus, The Extant Remains, Oxford: Clarendon Press, 1926.Georgi Gospodinov, Zahradník a smrt, přel. David Bernstein, Praha: Argo, 2025.Byung-Chul Han, Lob der Erde: Eine Reise in den Garten, Berlin: Ullstein, 2018.Platón, Faidros, přel. František Novotný, Praha: OIKOYMENH, 2023.Voltaire, Candide, přel. Radovan Krátký, Praha: XYZ, 2007.

Ukázali jsme v roce 1968 svoji vyspělost a rozvahu nebo naopak slabost a poddajnost? 23.08.2026 27นาที

Co se se odehrálo v naší zemi v roce 1968? – Šlo o v historii ojedinělý pokus spojit ideu socialismu s humanistickými tradicemi českého národa? – Nebo to byl boj mezi dvěma frakcemi komunistické strany? – Nebo se jednalo o zápas malého kulturního národa s brutálními a primitivními asiatskými hordami? Nebo šlo o snahu zavést v naší zemi aspoň základní demokratická pravidla, která byla běžná v západních státech?V průběhu let se příběh roku 1968 proměňoval. S prvním výkladem přišel Ústřední výbor Komunistické strany Československa v takzvaném „Poučení z krizového vývoje“. To popisovalo reformní proces jako nástup kontrarevoluce. Reformní komunisté zase naopak nabízeli optimistický příběh, podle kterého šlo o reformní projekt propojení socialismu a demokracie. Naopak podle liberálně-demokratického názoru neměl reformní proces šanci na úspěch. Pokud by jej nezastavili Sověti, společenský pohyb by nabíral stále větší dynamiku, jež by vyústila v konec socialistického zřízení. A konečně poučení pamětníci typu Petra Pitharta tvrdí, že reformní komunisté nebyli schopni v roce 1968 překročit svůj vlastní stín disciplinovaných straníků. Tomu odpovídalo jak jejich obojaké směřování reformního procesu, tak i následné ostudné podrobení se vůli Sovětů. Dnes – ve světle ruského napadení Ukrajiny - podobné úvahy převálcoval strach z ruského imperialismu. Většina z nás si připomíná především samotnou vojenskou okupaci.Patří ale rok 1968 k událostem, kdy jsme ukázali svoji vyspělost nebo naopak mezi naše slavné prohry? Historik Vilém Prečan, který byl v říjnu 1968 v západním Německu říká, že slýchal, že něco takového, aby se Československo týden bránilo a nevznikla prosovětská kolaborantská vláda, by v Německu nebylo myslitelné. V Německu by prý do tří dnů byly takové vlády přinejmenším dvě. Ovšem podíváme-li na události z trochu delší časové perspektivy a vezmeme-li v úvahu marasmus normalizace 70.let a rychle přizpůsobení Husákovskému režimu, pak moc hrdí být nemůžeme

Evropa se chystá na válku, ženy nemají s kým mít děti, zima zabíjí víc než vedro 19.08.2026 42นาที

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz Na válku se kromě jiných chystá Švédsko, kde se už dnes píše o pohřbívání půl milionu mrtvých. Připomíná dnešní situace spíš studenou válku, nebo období před první světovou? „Je to nesnesitelná lehkost, se kterou se o válce v dnešní západní Evropě mluví. I dlouhá léta umírněný švýcarský tisk tepe Němce jako zbabělce, kteří v Rusku nevidí nepřítele. Dostáváme se do spirály, kdy se ten konflikt prohlubuje a nevíme, co se může stát,“ říká Daniel Kaiser. Jak bojuje německý establishment se stranou AfD? Je antisystémová, nebo jenom antirežimní? Problém jsou i rostoucí pravomoce tamních tajných služeb. Seznamování je na suchu. Roste počet bezdětných, kteří tu možnost už úplně vzdali. A proč lidi na životě daleko víc ohrožuje zima, než teplo? Na Echo Poradě diskutují Jiří Peňás, Daniel Kaiser, Adam Růžička a Dalibor Balšínek. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Tak už mě konečně swajpni! O Tinderu a seznamovacích aplikacích 19.08.2026 29นาที

První seznamovací aplikace Matchbox, dnešní Tinder, byla uvedena před čtrnácti lety. Seznamování online tehdy mnoho lidí vítalo jako rozšíření možností, nástroj, díky němuž se mohou seznámit i lidé, kteří by jeden na druhého – třeba kvůli geografické či společenské vzdálenosti – jinak nenarazili. Dnes jsou tyto aplikace využívány velmi hojně, současný stav online seznamování je ale často popisován velmi skeptickým způsobem. V emotivních textech v médiích i v rezignovaných statusech na sociálních sítích z něj někteří uživatelé značnou frustraci. Redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl o tom debatoval s dlouholetými uživateli seznamovacích aplikací, copywriterkou Marií Padevětovou a provozním Jeronýmem Vnoučkem, psychoterapeutem Martinem Hajným a překladatelem Viktorem Janišem, který se tématem online seznamování v posledních týdnech intenzivně zabýval. Seznamovacímu tématu by jistě odpovídalo výraznější zastoupení žen mezi účastníky, kvůli souhře mnoha důvodů se nám ale nepodařilo ho zajistit.

Je Kupka na odstřel a blíží se konec ODS? Válka médií na pozadí mocenského boje 12.08.2026 38นาที

Echo Porada se sešla ve složení Dalibor Balšínek, Adam Růžička, Martin Weiss a Maciej Ruczaj. A mluvilo se o tom, v jaké kondici je ODS. Jak si vede Martin Kupka v roli předsedy, dokázal stranu resuscitovat po prohraných volbách a po tom, co skončil Petr Fiala. Nebo se blíží i jeho výměna v čele strany? Je Deník N byznysový projekt, nebo se v Česku rozjíždí válka médií? A byl by Cyril Svoboda vhodným kandidátem na prezidenta? Dokázal by porazit Petra Pavla? Víc v nové Echo Poradě!

Ceuta – epizoda, nebo nová norma? 12.08.2026 29นาที

Co se vlastně stalo na konci července v Ceutě, ve městě, o jehož existenci věděli spíš jen znalci hispánského nebo středomořského světa, ale nyní o něm ví už skoro každý? Stačilo pár záběrů na valící se davy… Davy, které přišly z moře, na dva dny obsadily město a pak se zas většinou vrátily zpět. Ale dojem zanechaly, takže není divu, že rozpoutaly bouři interpretací, komentářů, dohadů, hypotéz… My v tom budeme pokračovat, přičemž se o tom v Salonu Echa budeme snažit mluvit pohledem řekněme insiderským, tedy pohledem lidí, kteří se Španělskem mají co do činění: se spisovatelkou a hispanistkou Markétou Pilátovou, ekonomem a překladatelem ze španělštiny Karlem Čechem, španělskými novináři Gustavem Mongem a Danielem Ordóñezem a českým publicistou žijícím ve Španělsku Václavem Rákosem (poslední dva jmenovaní se připojili přímo ze Španělska). Naše diskuse se odehrála v úterý 4. srpna.

Proti domovu. Proč filozofům vadí Odysseus? 10.08.2026 29นาที

Odysseus není jen Homérovým hrdinou, ale také postavou, skrze niž filozofové po více než dva tisíce let promýšlejí základní otázky našeho života. Nejen tu klasickou otázku: Kým jsme? Ale třeba i mnohem náročnější: Kdy je moudré skrýt svou tvář a stát se – jako Odysseus – „Nikým“? A co vlastně znamená vrátit se domů?Zatímco Homér vypráví především příběh o návratu na Ithaku, pozdější myslitelé z Odyssea činili symbol něčeho jiného: novoplatonici četli jeho cestu jako návrat duše k vyšší skutečnosti, stoikové v něm viděli vzor odolnosti a mnozí relativizovali sám význam návratu domů. Třeba Epiktétos si z Odysseova bloudění vzal, že „člověk netkví kořeny v zemi a není k ní přirostlý“. Nesnesitelný byl navíc pro něj Odysseův pláč: jestliže skutečně plakal u Kalypsó, pak to „nebyl dobrý člověk“. Adorno s Horkheimerem jej označili za předobraz moderního člověka, který vítězí rozumem a disciplínou, a Emmanuel Lévinas jej postavil do protikladu k Abrahamovi: zatímco Abraham vyráží do neznáma bez příslibu návratu, Odysseus – a celá filozofická tradice s ním – se „egoisticky“ vrací domů: v jiném hledá jen sebe sama.Každá epocha si sice vytvořila vlastního Odyssea, mnohé interpretace však spojuje přesvědčení, že prostý návrat na Ithaku nepovažovali za poslední smysl lidského života. Jako by návrat domů sám o sobě nestačil. Tím se zároveň otevírá otázka pro nás. Žijeme ve světě, který oslavuje cizost, změnu, nové začátky. Toho všeho kolem sebe máme víc než dost. Možná nám ale nechybí další cizost ani novost. Možná se nám nedostává spíše místa, odkud lze vycházet a kam se lze vracet.Domov nemusí znamenat nostalgický návrat do minulosti. Oslava nezakořeněnosti může naopak probouzet touhu po falešných domovech. Skutečný domov přitom vzniká dříve než se z něj stane politická nebo kulturní identita. Rodí se ve smyslové zkušenosti, v řeči, ve vkusu, v prvních vztazích – v tom, co si osvojujeme pomalu, opakováním. Domov se postupně zapisuje do těla, jazyka, společenství. Snad i proto Odysseus odmítne nabídku nesmrtelnosti od nymfy Kalypsó. A ač sám přiznává, že smrtelná Penelopé se Kalypsó krásou nemůže rovnat, rozhoduje se pro svou ženu. Volí vlastní konečný život – k nepochopení generací filozofů. Ithaka zde není především symbolem nostalgie, ale orientačním bodem, místem, z něhož svět – a ty mnohé Odysseovy tváře – teprve začíná dávat smysl.

Pomníky jsou nejviditelnější součástí paměťové politiky 09.08.2026 24นาที

Pomníky jsou nejviditelnější součástí paměťové politikyAčkoli jsme si dělali legraci z Američanů, když po smrti George Floyda začali – jako přežité symboly bělošské nadřazenosti – odstraňovat pomníky, které ve Spojených státech vyjadřovaly hold historickým osobnostem spojeným s otrokářstvím, ukazuje se, že s pomníky máme my sami podobné problémy. Emoce vzbudilo jak odstraňování pomníku sovětského maršála Koněva v Dejvicích, tak plány na restaurování pomníku maršála Radeckého na Malostranském náměstí. Ovšem nejvíce emocí vyvolal instalace nepříliš vydařené kopie Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.Mariánský sloup je názornou ukázkou toho, jak se proměňují významy historických artefaktů. S nějakou fakticitou, jak se mnozí chybně domnívají, to nemá nic společného. Mariánský sloup byl 1650 vztyčen jako hold srdnaté obraně Pražanů proti švédskému obléhání v závěru Třicetileté války. S triumfem Habsburků na Bílé Hoře nebo útlakem Čechů to nemělo co dělat. Po čtvrt tisíciletí nebyl Mariánský sloup z hlediska české společnosti nijak kontroverzní. Odpor vůči němu nastal až v pozdním 19. století, když v rámci českého národního hnutí převážil nekatolický narativ českých dějin, prosazovaný Palackým, Masarykem a Jiráskem, nad narativem katolickým. Samozřejmě to souvisí i s prosazováním etno-nacionalismu mezi českými Čechy i Němci na úkor zemského vlastenectví, typického pro předchozí staletí. Po vzniku samostatného Československa byl sloup jako symbol monarchie za přihlížení davu stržen skupinou žižkovských hasičů, kterým pražský bohém Franta Sauer namluvil, že odstranění památky požaduje Národní výbor československý.Bez ohledu na původní význam se Mariánský sloup stal symbolem násilné rekatolizace a vítězství jedné, navíc v Čechách silně menšinové, konfesní skupiny nad druhou. Katolická církev – tedy především tehdejší arcibiskup pražský Dominik Duka – prosadila ve vysoce sekulární zemi na jednom z nejdůležitějších národních míst výrazný a velmi kontroverzní katolický symbol. Na Staroměstském náměstí tak vznikl zajímavý a symbolický mix: katolický Mariánský sloup, vedle monumentální pomník Mistra Jana Husa z roku 1915, kalich na Týnském chrámu a deska 27 českých pánů popravených v roce 1621 na Staroměstské radnici.Tato názorně kombinace ukazuje, jaký máme v chápání své vlastní historie – a tedy i národní identity – zmatek.

Pavla by porazil jen Miloš Zeman. Knížák jako umělecké dílo. Má každý migrant právo žít v Evropě? 06.08.2026 38นาที

Pohřeb se státními poctami, jakého se dostalo například Karlu Gottovi, bude mít v pátek umělec a bývalý šéf Národní galerie Milan Knížák. O jeho odkazu a životě se mluvilo v úvodu Echo Porady. „Spousta vzpomínek z uměleckých kruhů bylo pozitivních, přijali ten jeho styl,“ říká Dalibor Balšínek. „Umělecký cit měl, ale byl nekritický sám k sobě,“ komentuje Jiří Peňás. Jak si stojí politické strany s plány na prezidentskou volbu jsme probrali v závěru debaty. "ODS promarnila šanci postavit jako kandidáta bývalého premiéra a svého předsedu Petra Fialu," myslí si Dalibor Balšínek. Proč by Petra Pavla porazil jedině Miloš Zeman? A má by šanci uspět spíš občanský kandidát, než nominant vládních stran? A mluvilo se i o situaci ve španělské Ceutě, městě na pobřeží Gibraltarského průlivu na severu Afriky. Šéf místní vlády odhaduje, že v Ceutě stále zůstává tři až pět tisíc migrantů. Místní zařízení pro přistěhovalce jsou přeplněná. Španělsko od minulého týdne deportovalo z města odhadem 69 500 lidí. "Situace v Ceutě je neudržitelná, ty Španělé odejdou," říká Jiří Peňás a Martin Weiss mluví o komplikované situaci v Schengenu, kdy tíha padá na státy, které mají hranici s nečlenskými zeměmi. Jak se mění přístup Evropy k migraci? A musí se změnit?Bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki oznámil vznik nové parlamentní frakce se 40 zákonodárci. Stalo se tak po rozkolu ve straně Právo a spravedlnost (PiS) ohledně dalšího směřování hlavní polské opoziční síly. Co se v Polsku děje? O tom mluvil Maciej Ruczaj.

Echo Podcasty

ตอน

ยอดนิยมใน

Echo Podcasty

ตอน

พอดแคสต์ที่คล้ายกัน

ยอดนิยมใน